Dobrý den všem u nás,
spousta z vás se mne ptala, zda bude opět pravidelné zpravodajství z naší úžasné dovolené, mohu vás uklidnit, něco snad vyplodíme.
spousta z vás se mne ptala, zda bude opět pravidelné zpravodajství z naší úžasné dovolené, mohu vás uklidnit, něco snad vyplodíme.
Vše začalo jak mělo. Ve čtvrtek večer jsme jeli do hotelu v Lipsku, kde budeme parkovat auto po celou dovolenou a oni nám zajistí transfer na letiště a zpět. V hotelu jsme si dali saunu, potom sledovali klasickou německou lidovou show v televizi (pro neznalé, něco jako Šlágr TV) a rychle spát, protože už ráno v 9 jsme měli odvoz na letiště. Jak řekli, tak i udělali. Přesně v devět přijela dodávka, naložila kufry a odvezla nás těch pár kilometrů na letiště. Rychlé odbavení a v 10.30 už sedíme v letadle. Let se společností Ryanair je jediný okamžik v životě, kdy nelituji, že mi Pán bůh nedal nadmíru centimetrů. Nechápu, jak tam může někdo cestovat a měřit třeba dva metry. Přesně na čas přistáváme v Malaze a rychle do půjčovny pro auto. Ve frontě se bavím tím, že upozorňuji Šárku na to, jak ty před námi nejsou připraveni a jak to zdržují. Zejména se zaměřím na jednoho staršího pána, který stále nad něčím dumá a rozčiluje se. Konstatuji, že starší lidé to mají při cestování přece jenom těžší a že nám mladším to nedělá vůbec žádné problémy. No nic i nás to časem čeká.
Přicházíme na řadu, všechno v pohodě zvládáme, protože jsem poctivě dělal domácí přípravu. Rozhovor probíhá asi takto:"Dobrý den, máme u vás rezervované auto.“ “To je ohromné, dejte mi prosím potvrzení o rezervaci, řidičák, občanku a kreditní kartu.“ “Tady to máte.“ “V pronájmu je jenom základní pojištění se spoluúčastí, mohu vám nabídnout komplexní pojištění za 80 euro“ (půjčení auta na 14 dní stalo 103 euro). “Ne děkuji.“ “V pojištění je vysoká spoluúčast, jestli vám mohu doporučit, tak to pojištění je výhodné.“ “Ne děkuji, já již pojištěn jsem.“ “V tom případě si ale budeme muset strhnout z vaší karty zálohu na případné škody na autě ve výši 400 euro.“ Tak si to strhněte!“ Tím jsem mu vyrazil dech, přestal se věnovat prodeji pojištění a za chvíli už máme klíče v ruce a hurá pro auto.
Přicházíme na řadu, všechno v pohodě zvládáme, protože jsem poctivě dělal domácí přípravu. Rozhovor probíhá asi takto:"Dobrý den, máme u vás rezervované auto.“ “To je ohromné, dejte mi prosím potvrzení o rezervaci, řidičák, občanku a kreditní kartu.“ “Tady to máte.“ “V pronájmu je jenom základní pojištění se spoluúčastí, mohu vám nabídnout komplexní pojištění za 80 euro“ (půjčení auta na 14 dní stalo 103 euro). “Ne děkuji.“ “V pojištění je vysoká spoluúčast, jestli vám mohu doporučit, tak to pojištění je výhodné.“ “Ne děkuji, já již pojištěn jsem.“ “V tom případě si ale budeme muset strhnout z vaší karty zálohu na případné škody na autě ve výši 400 euro.“ Tak si to strhněte!“ Tím jsem mu vyrazil dech, přestal se věnovat prodeji pojištění a za chvíli už máme klíče v ruce a hurá pro auto.
Přijdeme k autu, strčím klíč do zámku odemknu a vzápětí zjistím, že se odemkly pouze dveře u řidiče. Nejdou otevřít ani dveře spolujezdce ani kufr. Co budeme dělat? Nakonec se dohodneme, že Šárka půjde auto reklamovat a já počkám u kufrů. Ještě před tím ale dáme cigárko a najdeme si ve slovníku základní odborná slovíčka. Mezitím přichází ten starší pán co stál ve frontě před náma, shodou okolností má auto vedle nás. Zmáčkne dálkové ovládání auto zapípá, zabliká pán otevře kufr, naloží věci a odjíždí. My se Šárkou se na sebe podíváme, vždyť je to jasný, to auto má dálkový! Takže zmáčknu čudlík, v tom auto zapípá, zabliká a je otevřený. Zmáčknu druhej čudlík, auto zapípá, zabliká a je zavřený. Někdy ani naše mladá generace to vůči té starší nestíhá.
Teď je v 18.25 hod. 24,5 stupně, naprosto jasno.
Ahoj zítra o pobytu tady
Šárka a Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat