Izrael - závěr

Dobrý den, Už jsme v letadle a letíme domů. Poslední den si Šárka vydupala, že nechce do vojenského muzea (přitom tolik chtěla vidět izraelské tanky Merkava), ale že se chce radši koupat v moři. Jelikož bylo 28 stupňů, tak jsem moc neprudil a podvolil se. Jenom se mi povedlo prosadit, že nepůjdeme na městskou pláž v Tel Avivu ale najdeme si nějakou opuštěnou pláž mimo město. To se nám nakonec podařilo velmi lehce, protože na Izraelce je pořád zima. Ráno jsme totiž cestou z hotelu potkávali na ulicích lidi pouze v zimních bundách a dámy měli dokonce i kozačky ,i když v devět bylo už 22 stupňů. Našli jsme si osamělou zátoku, kde jsme byli sami a Šárka říkala, že je to velmi romantické. Romantické prý proto, že jsme spolu, jsme u moře a jsme tam sami. Zůstali jsme tam celkem tři hodiny a teď cítíme, že máme lehký úpal. Voda byla studená a místní si v ní namočili maximálně nohy. Nám otužilcům ze sauny, to ale moc nevadilo a docela jsme si to užívali. Pak už cesta na letiště, vrácení auta, Big Hamburger na letišti, utracení posledních šekelů, 4 hodinový let do Prahy a tradá zítra do továrny.
Pokud byste někdo chtěli absolvovat stejnou cestu, tak určitě mužem doporučit únor nebo březen. Návštěva všech těch památek je úmorná sama o sobě a když nastanou vedra, tak si to vůbec nedovedeme představit. Nebyl dobrý nápad si vzít ubytování na jednom místě. Ono se to sice nezdá, nejdále jsme jeli "pouze" 140 kilometrů od hotelu ale při zdejším provozu, to znamená 2,5 hodiny tam a stejnou dobu zpátky, takže celkem pět hodin v autě, nic moc. Oni sice mají všude dálnice ale šetří na nich, takže nedělají nadjezdy a podjezdy ale řeší to semaforama. Takže v okolí měst se rozjedete a už zase brzdíte, protože máte červenou.
Někdo se nás ptal před odjezdem, proč ve světě nemají rádi Židy. Teď už to víme. Jsou vesměs arogantní, nepříjemný, neusmějou se na vás. Když vás potkají na liduprázdné pláži, vy je první pozdravíte ani vám ani neodpoví. Jeden takový chodil kouřit na střechu hotelu, kde jsme vždy večer popíjeli. První dny nás naprosto ignoroval, 3 den zamračeně pozdravil, a poslední den pozdravil a usmál se! Stejně se chovala holka, která nám připravovala snídaně. celý pobyt si nás moc nevšímala ale poslední den se dokonce i zeptala odkud jsme. Uspěch! Zajímavý je, že se takto k sobě chovají i mezi sebou, kromě včerejšího svátku Purim, ale to byli nalitý, jako tašky. Přesto mají náš velký respekt, za to, jak si dokázali z ničeho, vybudovat moderní fungující stát a jak jsou na to hrdí.
Díky za Vaše ohlasy a povzbuzování. Prémie za odhalení záhadného zvířete a sochy od Rodina nemůže být vydána, protože Vás to uhodlo bohužel moc. Cenou měli být dvě letenky v červnu do Malagy ale bohužel jsme nepřišli na způsob jak to mezi Vás rozdělit, takže si to radši necháme pro sebe :-)

Šalom, již se na Vás všechny těšíme

Petr a Šárka

PS: dnes bohužel bez videa a pouze 4 obrázky, protože se mi bohužel podařilo šmátnout prstem na objektiv a všechny fotky z dnešního dne jsou mázlé. Majiteli fotoaparátu se omlouvám a slibuji, že opatrně vyčistím. Děkuji za zapůjčení.