Tenerife VI.

Dobrý den všichni doma,

U moře zataženo a prší, tak se zase jedeme podívat zblízka na Teide. Jsme malinko překvapeni, když cestou nahoru v husté mlze potkáme auto místní správy parku pokryté silnou námrazou. Když se dostaneme na parkoviště ve výšce 2.300 m.n.m., už se nedivíme, kde se ta námraza vzala. Je tu hrozná zima, fouká silný vítr, mlha a všechny keře jsou obalené ledem.

Šárka se v tomto počasí odmítne romanticky procházet, a proto se rozhodneme, že pojedeme dál, dokud nenarazíme na sluníčko. Po pěti kilometrech se počasí výrazně mění a v našem oblíbeném průvodci hledáme náhradní tůru. Ta nakonec vede po lávovém poli, kde si stále připadáme jako na Marsu, za velmi silného větru. Dnes mám naštěstí pláštěnku, ale bohužel nemám soft-shelovou bundu, která leží nečině na pokoji a moc se mi po ní stýská. Vítr tady nahoře je dnes neobyčejně silný, tak se co chvíli otáčím, jestli Šárka za mnou ještě jde nebo už letí. Těsně pod vrcholem začíná peklo, vítr nám bere slova od úst, tak se dorozumíváme pouze posunky. Nahoře potkáme, tři zkamenělé tučňáky, kteří kde se tu vzali, bůh ví odkud. Moc do řeči jim ale není, tak se rychle obracíme a spěcháme k autu. Tam je zase nádherné teplo, sundáváme téměř vše, co máme na sobě a v tričku a kraťasech, si sedáme k zasloužené odpolední svačině.

Včerejší kvízová otázka byl samozřejmě chyták. Předpovídali jsme, že si to budete myslet a vyšlo nám to. Všichni typovali, že to je snídaně toho nenažraného pána. Omyl přátelé, ta snídaně byla naše! U mě můžete vidět, dvě sázená vejce, čtyři plátky slaniny, pečené rajče a červené fazole. U Šárky sázené vejce, sýr, pomazánku a rajče. Pak se nemůžete divit, že to děvče má stále hlad.

Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.

Petr a Šárka

Tenerife V.

Dobrý den všichni doma,

Dnes je odpočinkový den tak to vezmu velmi stručně.

7.00 Prší

8.00 Prší

9.00 Prší

10.00 Prší, a proto si na webu zjišťujeme, že na jihu je sluníčko a jedeme tam

11.00 Opalujeme se a koupeme v moři

12.00 Opalujeme se a koupeme v moři

13.00 Opalujeme se a koupeme v moři

14.00 Opalujeme se a koupeme v moři

15.00 Odjezd do hlavního města Santa Cruz

16.00 Návštěva butiku (nějak se nám nedostává tričiček a šateček)

17.00 Vzrušená debata v autě při cestě na hotel , proč některá tričička a šatečky stojí po 50% slevě více než značkový cyklistický dres

18.00 Vzrušené mlčení na pokoji

19.00 Večeře, zvedá se nám nálada

20.00 Procházka po městě

21.00 Procházka po městě

22.00 První panák na terase

23.00 Pátý panák na terase

24.00 Spánek

Tak to bysme měli a teď to slíbené gurmánské okénko.

Bohužel o jídle toho moc zajímavého zatím napsat nemůžeme. Jídlo v hotelu, kde máme polopenzi, je dobré tak akorát k naplnění žaludku ale ne pochutnání. Mně tu nejvíce zachutnali pečené malé brambůrky ve slupce, Šárce zase grilované kuřecí stehenní řízky. Ze sosů je cítit umělá dochucovadla, vajíčka u snídaně jsou upražená do sucha, hranolky jsou nasáklé olejem atd. Vrcholem je, že si někteří hosté nosí na snídani vlastní potraviny (marmelády, med, lupínky atd.). Croissanty, které mám zažité jako nadýchané, křupavé pečivo, tu nejspíš nakoupí, zabalí na tři dny do igeliťáku a pak teprve podávají. Abych nebyl furt jenom negativní, bílej chleba a housky jsou fajn. Největší zážitek nám ale poskytují naši spolustrávníci, kteří jsou schopni si naplnit talíře neuvěřitelnýma kombinacemi. Zatím největší peklo jsme zaznamenali u pána, který měl na jednom talíři rybu, špagety, hranolky, přelité rajčatovou omáčkou a nakonec si na to nasypal sušené fíky. Pak chápu proč, na každém nočním stolku máme přilepenou cedulku s telefonním číslem na 24 hodinovou lékařskou službu.

Na jídlo venku máme zatím taky docela smůlu. Šárka si třeba objednala burger s hranolky a dostala dvě opražená kolečka sekaný.

A co dnešní kvízová otázka pro chytré hlavičky. Na fotce, bohužel ne úplně kvalitní, vidíte připraveny dvě snídaně. Dokážete uhodnout, která komu patří?

Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.

Petr a Šárka

Tenerife IV.

Dobrý den všichni doma,

Únava, únava, únava. To je slovo dnešního dne. Je přítomno v našich vyhaslých pohledech, v naší malátné chůzi, v našich kusých rozhovorech. Máme za sebou sice pouze dva výlety do hor, litr bílého rumu a přitom máme pocit, že jsme na konci svých sil. Ale pak si vzpomeneme na vás, jak dychtivě čekáte na naše zážitky, překonáme nesnáze a jdeme do toho znova.

Dnes je cílem národní park Anaga v severovýchodním cípu Tenerife. Je to od hotelu zhruba 50 km a už se těšíme na příjemnou procházku okolo moře. Dnes ale máme smůlu. Uź v Santa Cruz začíná poprchávat, proto jenom mineme nádhernou pláž na konci města, vyrobenou uměle z dovezeného písku ze Sahary a jedeme dál. Když přijedeme do vesničky, téměř na konci světa, z které má vést naše trasa, zjistíme, že cokoliv nad 200 m.n.m. je zahaleno mlhou a stále mží. Po krátké poklidné debatě, padne rozhodnutí jet na sever tohoto parku, zda tam počasí nebude lepší. Šárka si alespoň stihne poprvé během našem pobytu sáhnout na moře a prohlásit ho za teplé. Krajina je tu nádherná, křivolakýma silničkama se šineme stále vzhůru a vzhůru. Já se naštěstí doma podíval, jak to tady vypadá, ale Šárka má smůlu, protože my dnes jedeme v takové mlze, že vidíme maximálně na 5 metrů (dejte si do vyhledávače Agana Tenerife a uvidíte, jak je to tam hezký). Na severním pobřeží je o něco lépe, tak si z našeho průvodce vybíráme vzhledem pokročilé hodině, trasu z kategorie lehká. Bohužel, když dojdeme do půlky okruhu a máme vystoupat na skalní vyhlídku a kochat se panoramaty, tak opět zjistíme, že ta je schovaná v mraku. Zároveň, když se podíváme na moře, registrujeme velký temný mrak mířící přímo na nás. Proto zrychlujeme a spěcháme zpět k autu. Bohužel to nestihneme a jsme mokrý jak vodníci. Šárka si alespoň může ze mne dělat legraci, protože ráno jsem si vyhodil z baťůžku pláštěnku se slovy, že je zbytečná a že dnes ji určitě potřebovat nebudu.

Děkuji, že čtete pozorně a případně dodáváte i doplňující informace. Díky tomu jsem se dozvěděl, že mé včerejší dýchací potíže ve velké nadmořské výšce měli naprosto reálný základ. Dostala se mi totiž do rukou vědecká studie, potvrzující, že větší lidé, například jako já, jsou více náchylní na tyto potíže. Šárka se mi proto musela omluvit a slíbit, že si příště z mých zdravotních potíží nebude dělat legraci, ale bude jim věnovat náležitou pozornost.

Je tu velká poptávka po gurmánském okénku a nás těší, že máte u nás své oblíbené rubriky. Takže gurmánské okénko ano a bude zítra, máme konečně odpočinkový den.

 Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.

Petr a Šárka

Tenerife III.

Dobrý den všichni doma,

další den ráno nás opět naše vnitřní hodiny probudí po 6 hodině, tak si rovnou zabalíme na další výlet a jdeme na snídani. V recenzích hotelu si někteří stěžovali, že snídaně jsou monotónní, ale není to pravda, jsou úplně stejný (to je informace pro ty, kteří si stěžovali, že nejsme objektivní a že všechno jenom vychvalujeme). To nám ale ulehčuje výběr a proto po osmý, skoro ještě za tmy vyrážíme na další výlet. Tentokrát je na řadě Národní park Tiede, který je pojmenován po zdejší dominantě vyhaslé sopce vysoké 3.700 m. A protože víme, že vyloženě prahnete po nových vědomostech, tak vám musíme sdělit, že je nejenom nejvyšší horou Kanárských ostrovů ale i celého Španělska! No a jste zase o něco chytřejší J. Po deváté jsme už na parkovišti ve výšce 2.000 m.n.m. a jsme tu úplně první. Po včerejším zážitku si radši vybíráme trasu z kategorie středně těžká a jdeme. Takhle brzy po ránu je tu docela chladno a dokonce objevíme i zamrzlou louži. Nebe je nádherně tmavě modrý a naprosto bez mráčku. Cestička se vine lávovým polem, skály mají červený nádech, po levé ruce máme stále zasněžený vrchol Tiede, po pravé ruce je zase hluboko pod námi pobřeží a mraky, tak stále fotíme jak o život. Naším cílem je vrchol ve výšce 2.400. Šárka mi do kopce stále uniká a mně napadá nová výmluva na velkou nadmořskou výšku. Rychle jsem ale odbyt s tím, že ona dýchá stejný vzduch jako já, tak by musela mít také problémy. Tak nic, alespoň jsem to zkusil. Po hodině a půl je vrchol zdárně dobit a my se vracíme k autu. Cestou se oteplí natolik, že začínáme odkládat zbytné svršky, až skončíme v tričku. Já si navíc můžu z kalhot odepnout nohavice, takže jsem v šortkách. Šárka je ale pohledem na mé krásné bílé chlupaté nohy natolik okouzlena, že se dobrých deset minut nepřestává smát. To už se ale blížíme k parkovišti a začíná přibývat lidí. Když přijdeme k autu, je to tam jako na Matějský. Parkoviště je tak narvaný, že dva frajeři, kteří před tím marně hledali místo k zaparkování, se málem kvůli našemu místu poperou. Tak se nám nakonec to naše brzké ranní vstávání vyplatilo, měli jsme celý hory jenom pro sebe.

Po příjezdu na hotel se hned převlíkáme k bazénu a jdeme si odpočinout na sluníčko. Najdeme si volná lehátka, nasměrujeme na slunce, vezmeme čtečky, nasadíme sluchátka, aby nás vedle hlučící důchodci nerušili, lehneme, slastně vzdychneme, jak je nám příjemně a v tu samou chvíli slunce zajde za mraky a už ho do večera neuvidíme (to je informace pro ty, kteří si stěžovali, že nejsme objektivní a že všechno jenom vychvalujeme). Přemístíme se proto na pokoj a za chvíli unaveni z množství zážitků usneme, že málem zaspíme i večeři.

Spánkem načerpaná energie se ale hodí večer, protože uděláme velký okruh starým městem, které nás velmi příjemně překvapí. Chvilku uvažujeme, že půjdeme i na diskotéku ale pobolívá mne pravé koleno, tak to nebudeme radši pokoušet, ještě nás tady toho čeká hodně. Tak skončíme jenom v kavárně u kávy a na balkóně u bílého rumu.

Ke kvízové otázce jenom tolik. Každý tipoval něco jiného, a proto necháváme hlasovat o správné odpovědi:

a)      Žaludus canarius

b)      Ocotea foatens – Obaleň

c)       Roystonea regia

d)      Dračinec

Bohužel tu nemáme prostředky, abychom přišli na to, která odpověď je správná. Moc Vám taky děkujeme za emaily plné podpory, jsme rádi, že naše tvrdá práce pro Vás není marná. Zároveň se Vám musíme omluvit, že na Vaše emaily neodpovídáme jednotlivě, ale to bychom tu už nedělali nic jiného.

 Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.

Petr a Šárka

Tenerife II.

Dobrý den všichni doma,

druhý den jsme se tu probudili, jak jsme zvyklí z domova, okolo sedmé. No jo ale tady je o hodinu méně, takže v šest, venku tma jako v pytli a snídaně až za hodinu. Tím nám vznikl alespoň prostor na vybalení kufrů, na které jsme se večer kvůli únavě vykašlali. Tyto aktivity zvládá na jedničku Šárka, takže já ležím na posteli a pozorně sleduji, jak se to má správně dělat, abych s tím příště mohl taky pomoci. I když si ale dělám pečlivé poznámky, schématy a náčrtky, je to stále pro mne španělská vesnice. Dnes už vím, že příště to ale sám ještě určitě nedám.

Po snídani se konečně venku rozjasní a můžeme vyrazit na první výlet do hor. Máme německého průvodce 79 nejkrásnějších turistických tras po Tenerife, ve kterém jsou trasy podle obtížnosti rozděleny do tří kategorií. Pro začátek vybíráme tu nejtěžší, aby nás příště už nic nemohlo překvapit. Jedeme do malebné vesničky v horách (1200 m.n.m.), kde parkujeme u kostelíku a vyrážíme příkrou stezkou vzhůru. Když píšu příkrou, myslím tím ale opravdu příkrou! Cesta je betonová, vlhká, porostlá mechem a chvílemi nám i naše boty se speciální protiskluzovou podrážkou Wibram, ujíždějí. Podobné problémy ale zřejmě nemá taková stará babka v holinkách a se šátkem na hlavě, která jde pár metrů před námi. Doběhneme ji teprve, když se zastaví, aby si z té holiny něco vyklepala. Když ji míjíme, slušně pozdravíme „Buenos Dias“, babka pak řekne něco o počasí, na to jí Šárka odpoví „Si“ a ona si začne naivně myslet, že španělština je náš rodný jazyk. Začne proto vyprávět nějakou strašně zamotanou historku, jejíž smysl nám unikal a marně jsme se potom pokusili dát dohromady, o čem to bylo. Já si myslím, že to bylo o chlípném komorníkovi, který zkazil život její sestře a Šárka si myslí, že spíš nám vyprávěla o tom, jak se u nich na vsi vydařily minulý rok dožínky. Když po deseti minutách historka skončí a babka čeká, co na to řekneme, Šárka jí jenom řekne španělsky, že nerozumíme španělsky a jdeme dál. Cesta vede furt do příkrého kopce okolo zahrádek, ve kterých tady pěstují banány, mandarinky, pomeranče, citrony a velbloudy. Fakt nekecám, na jednom pozemku se pásli.

Po dvou hodinách stoupání, kdy jsem byl několikrát na pokraji zhroucení, se dostáváme na rozcestí, kde potkáváme taky první kolegy turisty. Nejdříve to na nás zkouší německy, ale nakonec se paní se Šárkou domluví na angličtině. Chtějí vědět, kam vede cesta, po které jsme přišli, odkud jsme, jak dlouho tu budeme, kdy jsme přiletěli a za chvíli už děvčata švitoří, že se v tom s pánem trochu ztrácíme. Tak se my chlapi začneme bavit spolu. On na mně mluví německy a já na něj anglicky. Zatímco Šárka o nich zjistila, že jsou to důchodci z Hannoveru, že jsou tady na osm týdnů, že jezdí na Tenerife každou zimu, že bydlí v hotelu kousek od nás, že každý den se po snídani chodí projít do hor a spoustu dalšího, tak já za stejnou dobu zjistil, že buď jezdí po ostrově autem z půjčovny, nebo že využívají místní autobusy. Přichází ale čas loučení, a každý jdeme svou cestou. Oni zřejmě tou správnou a my bohužel vyrážíme na úplně jinou stranu, než kam máme jít. Na svůj omyl přicházíme až po půl hodině, takže hodina v čudu a nám už se nechce jít celá trasa, která měla původně mít pět a půl hodiny. Najdeme na mapě jinou cestu dolů k autu, a protože se udělalo azůro, těšíme se na střešní terasu s bazénem. Tam nakonec strávíme dvě hodinky na lehátku a já si jdu i dokonce i jednou zaplavat.

Protože máte už po prvním dílu spoustu dotazů, tak se na ně hned vrhneme.

1.       Jaké máte počasí?
Tak když jsme přiletěli tak večer i pršelo, jinak je tu přes den 20 a v noci 15 stupňů, většinou jasno, polojasno.
2.       Jaký máte luxusní hotel?
Hotel jsme vybrali nejlevnější 4hvězdu na Tenerife, Dania Magec a cena opravdu odpovídá kvalitě. Hotel už má své nejlepší roky za sebou a klientelu, tvoří převážně důchodci (výrazně jsme snížili věkový průměr J)ale jelikož jsme na to negativní byli připraveni, tak se nám tu dokonce i líbí.
3.       Už jste si vyměnili to auto?
Tak nakonec jsme si řekli, že než malé hezké nové auto s litrovým motorem, tak bude lepší do zdejších hor větší auto bez klimatizace, autorádia, občas svítící kontrolkou oleje, vytlučeným pravým zadním tlumičem ale s tubrodieslem 1,8 litru. Takže výměna zatím nebude, počkáme, až co udělá ta kontrolka oleje. Šárka ji navrhuje přelepit jako Penny z The Big Bang Theory, ale nevíme, jestli to je to správné řešení problému.
4.       Budou opět kvízové otázky pro chytré hlavičky?
Otázky budou a hned tu máme první. Na jedné přiložené fotografii jsou plody nějakého stromu. Co je to za plody a strom?

Tak to je vše, mějte se blaze a snad zítra zase něco nového.

Petr a Šárka

Tenerife I.

Ahoj všichni,

tak a je to zase tady, to jste se ale načekali, než Váš oblíbený cestovatelský pár opět vyrazí na cesty. Je to přesně po 225 dnech od jejich poslední výpravy. Víme, že je to dost dlouhá doba, že se Vám stýskalo po našich zprávách, ale pochopte, že tyto cesty nejsou pro nás žádná zábava ale opravdu náročná práce, kterou děláme jenom pro Vás a potřebujeme si občas od toho cestování trochu odpočinout.

Před každou cestou je důležitá poctivá příprava. To musíte najít levné letenky, levné parkování na letišti, levné půjčení auta, levný hotel atd. Pak musíte pečlivě rozvážit co sebou do takové divočiny jako je Tenerife zabalit. To máte tenisové rakety, tenisové míčky, sukýnku na tenis, tričičko na tenis, botičky na tenis, boty do hor, tričičko do hor, 3 kloboučky proti sluníčku (jeden na tenis, druhý do hor a třetí na pláž), opalovací krémy 30, 20, 10, tričičko do restaurace, žabky k bazénu, sandály na pláž, botičky na večeři, župánek do sauny a spoustu dalších nesmírně důležitých věcí. Když se Vám to nakonec povede večer před cestou natěsnat do tří kufříků, tak si můžete spokojeně nalít víno, dát nohy na stůl, sednout k televizi a těšit se na výpravu. V tom si ale Šárka bere do ruky štos papírů, které sebou potřebujeme, začne se tím prodírat a klást mi zvídavé otázky. Proč se letiště, odkud letíme jmenuje Cologne? Jak je to od nás daleko? V kolik musíme ráno vyrazit atd? Dost mi to lezlo na nervy, protože zrovna v televizi dávali nějaký hodně důležitý záznam tenisu. Pak se začala ptát na auto. Kolik má dveří, jakou bude mít barvu a proč si ho půjčujeme na ostrově Fuerteventura? Na to já jí se svým svatým klidem vysvětluji „Prosím Tě, proč bychom si ho půjčovali na Furteventuře, vždyť letíme na Tenerife?!“. „No ale na tom potvrzení o rezervaci je napsáno Fuerteventura a ne Tenerife, koukej“. Se značně chvějící se rukou beru od ní potvrzení rezervace a nevěřícně na něj zírám. To zlaté děvče má pravdu!  Já zamluvil a zaplatil auto na úplně jiným ostrově! Takže ještě rychle na internet a zrušit rezervaci. Přitom se dozvím, že zrušení mě bude stát 30 euro a zbytek mi snad vrátí do 7 dnů. Pak hned zamluvit jiné auto na Tenerife, ceny jsou ale úplně někde jinde, než byli v prosinci. No nakonec je vše zařízeno a můžeme jít spát.

Ráno při cestě dostávám ještě nemístné otázky, zda opravdu jedeme na to letiště, ze kterého máme letět, zda rezervaci parkování máme opravdu na tom samém letišti, prostě prudí. Ale vše probíhá, jak je naplánováno a v osm večer dosedáme s Ryanairem na Tenerife. Rychle bereme kufry a spěcháme do příletové haly, kde na nás má čekat pán s cedulí půjčovny Orlando, protože kancelář této slovutné firmy se nachází asi 5 km od letiště. Bohužel ale žádný pán s cedulí se nekoná. Čekáme 15 minut, pak vytáčíme telefon do půjčovny a Šárka domlouvá, že minibus pro nás přijede do 10 minut na stanoviště minibusů číslo 5. Hned si ovšem stěžuje, že pán mluvil napůl anglicky a napůl španělsky a že mu úplně přesně nerozuměla. Takže se přemístíme na dané stanoviště a čekáme. Bohužel ani po 20 minutách nikdo nepřijíždí, takže nový telefonát a dozvídáme se, že nás pán nenašel a že pro nás znovu jede. Znejistíme a Šárka říká, že opět zaznělo něco o stanovišti minibusů a číslo 5. V tu chvíli se rozběhnu a oslovím místní zřízence, jestli je tu nějaké stanoviště minibusů? Oni, že ano, támhle za rohem. Takže kufříky do ruky a běžíme, abychom to stihli. Akorát včas, protože přijel minibus číslo 555, nalodili jsme se a hurá pro auto. Přijedeme do nějaké vesnice, kde v podzemních garážích nějakého paneláku je sídlo půjčovny. Akorát odjíždí dvě auta s klienty, jedno je Fabia, druhé Citroen C3 a na ploše zůstal jenom mírně otlučený Fiat Diablo. Ano to je to naše auto. Na naše námitky, že máme objednaný zcela jiný vůz, se dozvíme, že prostě na nás zbylo tohle a že pokud se nám to nelíbí, můžeme si ho druhý den vyměnit v pobočce Puerto de La Cruz, kde bydlíme. Je dost pozdě a na další hádky nemáme už sílu a radši jedeme do hotelu. Při příjezdu na hotel, nám paní na recepci oznámí, že večeře už proběhla a máme se najíst, kde chceme. Tak si jenom hodíme kufry na pokoj a hurá do víru velkoměsta. A kam zajít na véču, když jste na Kanárských ostrovech? No přeci do libanonské restaurace! Dáváme falafel , hummus, pivo a začíná nám být konečně dobře. Jsme tak unaveni, že zajdeme už jenom pozdravit moře, aby nám zase během pobytu něco ošklivého nevyvedlo a rychle na hotel a spát.

Mějte se hezky a snad zase něco zítra

Petr a Šárka