Ahoj všichni,
tak a je to zase tady, to jste se ale načekali, než Váš oblíbený cestovatelský pár opět vyrazí na cesty. Je to přesně po 225 dnech od jejich poslední výpravy. Víme, že je to dost dlouhá doba, že se Vám stýskalo po našich zprávách, ale pochopte, že tyto cesty nejsou pro nás žádná zábava ale opravdu náročná práce, kterou děláme jenom pro Vás a potřebujeme si občas od toho cestování trochu odpočinout.
Před každou cestou je důležitá poctivá příprava. To musíte najít levné letenky, levné parkování na letišti, levné půjčení auta, levný hotel atd. Pak musíte pečlivě rozvážit co sebou do takové divočiny jako je Tenerife zabalit. To máte tenisové rakety, tenisové míčky, sukýnku na tenis, tričičko na tenis, botičky na tenis, boty do hor, tričičko do hor, 3 kloboučky proti sluníčku (jeden na tenis, druhý do hor a třetí na pláž), opalovací krémy 30, 20, 10, tričičko do restaurace, žabky k bazénu, sandály na pláž, botičky na večeři, župánek do sauny a spoustu dalších nesmírně důležitých věcí. Když se Vám to nakonec povede večer před cestou natěsnat do tří kufříků, tak si můžete spokojeně nalít víno, dát nohy na stůl, sednout k televizi a těšit se na výpravu. V tom si ale Šárka bere do ruky štos papírů, které sebou potřebujeme, začne se tím prodírat a klást mi zvídavé otázky. Proč se letiště, odkud letíme jmenuje Cologne? Jak je to od nás daleko? V kolik musíme ráno vyrazit atd? Dost mi to lezlo na nervy, protože zrovna v televizi dávali nějaký hodně důležitý záznam tenisu. Pak se začala ptát na auto. Kolik má dveří, jakou bude mít barvu a proč si ho půjčujeme na ostrově Fuerteventura? Na to já jí se svým svatým klidem vysvětluji „Prosím Tě, proč bychom si ho půjčovali na Furteventuře, vždyť letíme na Tenerife?!“. „No ale na tom potvrzení o rezervaci je napsáno Fuerteventura a ne Tenerife, koukej“. Se značně chvějící se rukou beru od ní potvrzení rezervace a nevěřícně na něj zírám. To zlaté děvče má pravdu! Já zamluvil a zaplatil auto na úplně jiným ostrově! Takže ještě rychle na internet a zrušit rezervaci. Přitom se dozvím, že zrušení mě bude stát 30 euro a zbytek mi snad vrátí do 7 dnů. Pak hned zamluvit jiné auto na Tenerife, ceny jsou ale úplně někde jinde, než byli v prosinci. No nakonec je vše zařízeno a můžeme jít spát.
Ráno při cestě dostávám ještě nemístné otázky, zda opravdu jedeme na to letiště, ze kterého máme letět, zda rezervaci parkování máme opravdu na tom samém letišti, prostě prudí. Ale vše probíhá, jak je naplánováno a v osm večer dosedáme s Ryanairem na Tenerife. Rychle bereme kufry a spěcháme do příletové haly, kde na nás má čekat pán s cedulí půjčovny Orlando, protože kancelář této slovutné firmy se nachází asi 5 km od letiště. Bohužel ale žádný pán s cedulí se nekoná. Čekáme 15 minut, pak vytáčíme telefon do půjčovny a Šárka domlouvá, že minibus pro nás přijede do 10 minut na stanoviště minibusů číslo 5. Hned si ovšem stěžuje, že pán mluvil napůl anglicky a napůl španělsky a že mu úplně přesně nerozuměla. Takže se přemístíme na dané stanoviště a čekáme. Bohužel ani po 20 minutách nikdo nepřijíždí, takže nový telefonát a dozvídáme se, že nás pán nenašel a že pro nás znovu jede. Znejistíme a Šárka říká, že opět zaznělo něco o stanovišti minibusů a číslo 5. V tu chvíli se rozběhnu a oslovím místní zřízence, jestli je tu nějaké stanoviště minibusů? Oni, že ano, támhle za rohem. Takže kufříky do ruky a běžíme, abychom to stihli. Akorát včas, protože přijel minibus číslo 555, nalodili jsme se a hurá pro auto. Přijedeme do nějaké vesnice, kde v podzemních garážích nějakého paneláku je sídlo půjčovny. Akorát odjíždí dvě auta s klienty, jedno je Fabia, druhé Citroen C3 a na ploše zůstal jenom mírně otlučený Fiat Diablo. Ano to je to naše auto. Na naše námitky, že máme objednaný zcela jiný vůz, se dozvíme, že prostě na nás zbylo tohle a že pokud se nám to nelíbí, můžeme si ho druhý den vyměnit v pobočce Puerto de La Cruz, kde bydlíme. Je dost pozdě a na další hádky nemáme už sílu a radši jedeme do hotelu. Při příjezdu na hotel, nám paní na recepci oznámí, že večeře už proběhla a máme se najíst, kde chceme. Tak si jenom hodíme kufry na pokoj a hurá do víru velkoměsta. A kam zajít na véču, když jste na Kanárských ostrovech? No přeci do libanonské restaurace! Dáváme falafel , hummus, pivo a začíná nám být konečně dobře. Jsme tak unaveni, že zajdeme už jenom pozdravit moře, aby nám zase během pobytu něco ošklivého nevyvedlo a rychle na hotel a spát.
Mějte se hezky a snad zase něco zítra
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat