sobota 15. června 2013

Garrucha, závěr

Dobrý den všem doma,
nejdříve ty nepříjemné věci. První je, že jsem před chvílí zjistil, že jsem Vám včera sice napsal pravidelnou zprávu ale zapomněl jsem zmáčknout tlačítko odeslat. Takže dneska dostáváte hned dvě najednou. Druhá je, že řada z vás projevila zájem se sem příští rok podívat s námi. Tak na to rychle zapomeňte! My sem jezdíme hlavně proto, abychom si užívali divoké pláže, dobré jídlo a pití, romantické večery při svíčkách na terase. Plánovali si program podle momentální nálady a chutě. Tohle všechno lze dělat, pokud je vás maximálně dva. Takže sorry.
Za celý pobyt jsme najezdili po Španělsku cca 1400 km, vypili 64 litrů vody (pitná voda se musí kupovat, to co teče z kohoutku je hnusný), o něco méně vína, 36 malých piv, snědli kilo šunky od kosti, kterou vám nakrájí místní řezník přímo před vámi, snědli několik kilo rajčat, který chutnají jako rajčata, vymazali půl litru opalovacích přípravků, přečetli několik knih, navštívili spoustu pláží a namluvili spolu toho tolik, kolik toho spolu asi nenamluvíme po zbytek roku. Denní teploty šly postupně nahoru. Když jsme přijeli bylo ráno v osm 17 stupňů, dneska 22, bazén měl na začátku 19, dnes 22. Voda v moři je teplejší a teplejší, teď už tam vydržíme klidně i půl hodiny. Dnešek strávíme do šesti na pláži, dáme si poslední kávu u Piráta, pak přijde Rob, vrátíme klíče od apartmá, dálkový od pojezdové brány a čeká nás dlouhá cesta do Malagy, kde přespíme v hotelu přímo u letiště a ráno v 6.45 letíme domů. No a v pondělí zase do továren, roztočit soustruhy a frézy.
A jak se zlepšuji v angličtině? Je to pořád lepší a lepší. Včera jsme po večerní procházce potkali přímo v našem resortu jednoho pána. Pozdravil nás španělsky "Noches", Šárka mu odpověděla taky "Noches", a já, protože jsem chtěl, aby poznal, že jsem světoběžník, jsem přešel do angličtiny a pozdravil "Morning." Pán se na mě usmál a já si říkal, už je to zase tady. Podívám se na Šárku a vidím, že se taky směje. Ptám se “Co je?“ “Víš,že si mu právě popřál dobré ráno?“. No a co bylo kolem půlnoci a to už je přeci skoro ráno.
Včera jsme byli na takové malé kamenité pláži, tam mne vždy baví chodit podél moře, po skalách a sledovat co tam všechno žije ve vodě. Když jsem takhle jednou odcházel pravila Šárka "A dávej tam na sebe pozor, nehraj si na poláka". "Neboj." "No já jenom, že jsi schopný upadnout, i když ležíš". A to má pravdu! Nedávno se mi to opravdu povedlo, na pláži při obrácení ze zádíček na bříško.
Pokud Vás naše zprávy pobavily, tak to jsme rádi. Pokud vám najednou začne připadat Váš život bez našich zpráv šedivý a nudný, máme pro Vás jeden návrh. Když nám budete každý posílat 100 Kč měsíčně a bude Vás 1000, tak můžeme být na cestách celý rok a zásobovat Vás pravidelně svými zážitky, a to se vyplatí :-)
Tak to je vše, uvidíme se s některými v sobotu na dračích lodích. V kolik ta sláva vypukne? A hlavně nevíme komu budeme fandit. Budou to sestřičky z nemocnice, tým 7. ZŠ, nebo vsadíme na jistotu a budou to kluci z posilovny? 


Petr a Šárka

čtvrtek 13. června 2013

Garrucha X.

Dobrý den všem doma,
včera jsme byli na asi nejkrásnější pláži jakou tady známe.To, že tentokrát vůbec nepřeháním jste se mohli přesvědčit už na fotkách včera. Vydrželi jsme tam až do sedmi, kdy to máme u moře nejradši. Slunce hřeje ale už nepálí, většina lidí už odjela, vánek pofukuje a je tak hezky. Nepotkali jsme tam žádné krajany ale byli jsme už docela blízko, byli tam dva poláci. Pán byl asi čtyřicetiletý, opálený, urostlý sportovec. Paní byla asi o deset let mladší, bílá, trošku oplácaná, typicky nesportovní typ. Pán měl sebou potápěčské brýle, šnorchl, ploutve a hlavně nafukovací sportovní kajak. Paní měla knihu. Pán střídal potápění a jízdu na kajaku.Paní seděla na kameni, měla na hlavě klobouk, tričko a četla si. Občas připlul pán ke břehu zavolal na ní a ona musela natáčet jeho zdatné kousky. Například se pokoušel pádlovat ve stoje a to se mu nakonec nevyplatilo. Při jednom pokusu mu ujely nohy a plácnul sebou do vody. Hned se vynořil a mával na paní, že je v pořádku. Když se ale otočil zjistil, že mírný vánek, který vanul od pobřeží mu posunul kajak asi o deset metrů. Nasadil prsa, že k lodi v pohodě doplave. Chvilku tak plaval, aby za chvíli zjistil, že loď je stále od něho deset metrů. Tak nasadil kraula a voda se začala okolo něho vařit. Ze břehu se nám zdálo, že už má loď na dosah ale trochu víc zadul vítr a loď byla zase o kus dál. Najednou se polák otočil a plaval ke břehu. Říkal jsem si dobré rozhodnutí. Loď totiž stále unášel vítr pryč ze zátoky na širé moře. Ale když milý Jacek doplaval na břeh, tak si vzal brýle, šnorchl a ploutve a vracel se do vody odhodlán loď zachránit. Paní ho prosila, "Jacku prosím tě, nedělej to, nebo mi řekni aspoň PIN". Pán na prosby nedal,odstrčil ji a šel neohroženě nazpátek do vody. Já jsem jen suše prohlásil,"No já ho teda určitě zachraňovat nebudu". Už jsem viděl srdceryvné scény, jak paní běhá po břehu prosí nás na kolenou, abychom ho zachránili. Už jsme se pomalu začali balit, aby jsme na tu záchrannou akci nebyli po ruce, když v tom z katamaránu zakotveného uprostřed zátoky se odpoutal malý motorový člun, který zachránil nejdříve kajak, pak i už v té době topícího se poláka a dopravil je oba na břeh. Pán s paní si vběhli do náručí, obejmuli se, paní tekly po tváři slzy jako hrachy a říkala mu "Jacku už mi to nikdy nedělej, co bych si tady bez tebe a PINu počala" a vše mělo pro tentokrát šťastný konec. A proč vám to vyprávím? Protože mám takový neblahý pocit, že ten pán do toho moře udělal něco, co moře nemá rádo a může být rád, že se nesetkal na dně




s mými brýlemi. Tak bacha na Vaší dovolené.
Rád bych Vám připomenul, že se již neodvratně blíží konec naší dovolené. Dobře víte, že si potrpíme na skromnost ale vedení města Mostu nedalo jinak a připravilo pro nás na pátek okolo jedné slavnostní přivítání na 1. náměstí. Já už jsem dal děvčatům v kanceláři na pátek volno, aby se i se svými rodinami této významné události mohli zúčastnit. Takže jestli to bude jenom trochu možné, dejte ve svých rodinách, zaměstnáních a školách svým blízkým tu možnost, aby se mohli setkat se svými oblíbenými hrdiny, o kterých si přečetli celou řadu poutavých příběhů ale většina ještě neměla tu šanci vidět je na vlastní oči. Nevíme jestli dorazí i primátor Vozka ale Jeníčková tam bude určitě!
Hezký den
Petr a Šárka

úterý 11. června 2013

Garrucha IX.

Dobrý den všem,
Včera jsme byli na výletě na nejzapadlejší pláži v Cabo de Gata, na úplném jihu tohoto přírodního parku. Když jsme tam okolo dvanácté dorazili, tak na pláži byli pouze takové tři dorostenky našeho věku, jinak nikdo. Byly na jednom okraji pláže, která má asi 100 metrů, tak jsme si vlezli na druhý konec, abychom se navzájem nerušili. Prostě idyla, klid. Zhruba po hodině se dostavil mladý anglický pár, který od nás hned dostali přezdívku Harry Potter a Hermiona, protože jim byli opravdu hodně podobní..Že to jsou angličané, poznáte vždy velmi lehce, protože jsou většinou úplně bílý. Byli hodní, našli si místo uprostřed pláže a vlezli si hned pod slunečník, aby náhodou nepřišli o tu krásnou bílou barvu a zase byl klid. To nás na té pláži bylo 7. Zhruba v půl čtvrtý to ale přišlo. Podíval jsem se na útesy nad sebou a to co jsem viděl mne vůbec nepotěšilo. Na naši pláž se řítilo asi dvacet osmnáctiletých španělských adolescentů. Rázem bylo po klidu. Děvčata se vrhla do vody a začala pištět, protože je voda studená. Kluci na ně proto začali stříkat vodu, a děvčata opět pištěla. Pak začali kluci do vody tahat holky, které ještě ve vodě nebyly a děvčata ........, samozřejmě pištěla. Posléze se začali hoši děvčatům předvádět.Nejdříve v řecko-římském zápase, pak přišli na řadu stojky a nakonec kdo dojde dále po rukou. Protože jsem soutěživý typ, zeptal jsem se Šárky, jestli se mohu těchto her také zúčastnit. Řekla mi, že radši ne. Že by se potom všechny ty holky nahrnuly okolo nás a pak bychom už vůbec neměli klid.
Dnes ráno se nám přihodila věc, která bude mít pro mě ještě dalekosáhlé následky. Zaspali jsme na tenis! Stalo se to proto, že se mi přes noc vybil můj telefon a ráno nás nemělo co probudit. Jsem teď v podezření ze sabotáže, protože jsem včera o půlnoci navrhoval, že se dnes na tenis vykašleme, ale bylo mi to většinou hlasů zamítnuto. A pak se stane taková věc. Snad se z toho ještě nějak vyhrabu.
Před chvílí přišla Šárka s myšlenkou, že už má toho vína docela dost. To mne ale vyděsilo a usilovně jsem přemýšlel, kam s tou myšlenkou míří. Ale nakonec se ukázalo, že má dost bílého vína a že si dnes pro změnu koupíme červený. Fuj to jsem si oddechl.
Hezký den doma
Petr a Šárka



pondělí 10. června 2013

Garrucha VIII.

Ahoj všem doma,
Vždycky když přijdeme na nějakou pláž, jsem celý nadšen, jak je tam krásně. Lehnu si na bříško do písku a jenom tak tam ležím, vyhřívám se na sluníčku a říkám si jak je mi dobře. Vlny šumí, vítr fouká. Zhruba za půl hodiny se odehraje tento rozhovor.
“Šarko?!“
“Copak je Petře?“
"Už to začalo Šárko."
"Co Petře?"
"Já se nudím!"
"Tak si čti Petře"
"To mne nebaví."
"Tak bež do vody."
"Je studená."
"Tak napiš email domů."
A tak vám tedy píšu.
Včera se nám stala na večerní procházce taková věc. Jak už jsem psal, tak pláž u baráku má asi osm kilometrů a je zakončena takovým poloostrovem. Když se koupeme, tak se občas jdeme po pláži projít. Protože je to od nás dost daleko a chůze v písku je úmorná, tak jsme nikdy nedošli až nakonec, ale viděli jsme, jak tam hlavně navečer jezdí dost aut. Říkali jsme si, že by tam mohlo být něco zajímavého, nějaká atrakce o které ještě nevíme. Včera v rámci večerní procházky jsme se tam vypravili, abychom to prozkoumali. Když jsme tam po 40 minutách konečně došli, tak tam skutečně jezdilo jedno auto za druhým, do takového borového lesíku. Co tam asi bude? Než jsme tam ale stačili dojít, tak na základě získaných informací:  jezdí sem auta a žádný není rodinný kombík, většinou to jsou malá autíčka s třemi dveřmi, v každém sedí jeden člověk, vždy je to muž, zpracoval můj přísně analytický mozek, jediné řešení. Myslím, že ani vám tento malý kvíz pro chytré hlavičky nebude dělat problém. Chvilku jsme sledovali, jak to tam probíhá. Auta jezdí lesíkem sem a tam, občas dvě vedle sebe zastaví a řidiči chvilku spolu hovoří. Potom se zase rozjedou nebo odjedou spolu hlouběji do lesíka. Co se děje tam, tak to bohužel nemůžeme sloužit, tak daleko jsme v našem průzkumu nešli. Šárka sice navrhovala, abych se tam zašel podívat ale to jsem měl docela strach. Strach z toho, co když o mě nikdo neprojeví zájem! To se naštěstí nepotvrdilo, neboť o chvíli později  nás míjel takový šarmantní šedesátník, nebál bych se použít termín štramák a mile se na mne usmál. Šárka říkala, že mě pěkně sjel pohledem, ze shora dolů. Aspoň je hezký vědět, že je o mne stále zájem. Že ty roky strávené udržováním figury po různých hřištích, posilovnách, na kole a hlavně U Hůlů, byly k něčemu. Taky to ale znamená, že mne už Šárka tady asi nikdy nepošle v našem malém třídveřovém autíčku večer samotného nakupovat.
Fotky z lesíka bohužel nemám,jenom z dnešní pláže.
Hezký den
Petr a Šárka



neděle 9. června 2013

Garrucha VII.

Dobrý den všem doma,
omlouvám se za včerejší výpadek  ve psaní, vím že jste měli strach ale jsem v pořádku, neutopil jsem se. Včera jsme ale měli tolik aktivit, že jsem neměl ani chvilku osobního volna. Myslím si, že to Šárka dělá schválně abych, jak ona říká, neměl čas na blbosti.
O ranním tenise se moc rozepisovat nebudu, protože jsem zase prohrál, tentokrát ale zcela zaslouženě. Jelikož nám do konce zbývají asi dva zápasy a já už prohrávám 4:0, takže i ti pomalejší z vás pochopili, že tohle nemůžu vyhrát. Velkou výhodou tenisu, je to, že mám po něm nárok na druhou snídani. A to se vyplatí. Jelikož se uklidnily vlny a Šárka je zdravá, tak rovnou po tenise se teď chodíme osvěžit do moře. A je to skutečně řádné osvěžení. Moře má podle údajů z internetu 19 stupňů, ale pocitově bych řekl tak max. 8.
Každou sobotu se konají v blízkém městě Vera trhy, tak tam taky samozřejmě nemůžeme chybět. Ten trh je snad ve všech uličkách starého města a z 80% jsou to nesmysly, s hadrama, botama, nádobím, bižuterií, dvd, povlečením atd. Proto my rovnou spěcháme za těma zbývajícími 20% s jídlem. To je radost. Spousta zeleniny a ovoce, sýry, klobásky, šunky, ryby, koření, bylinek atd. Spousty barev a vůní. Takže také nakupujeme nějaké ovoce a zeleninu, aby jsme měli do úterý co jíst, protože je svátek a v neděli a pondělí bude všude zavřeno.
Ptáte se nás co tady jíme. Dobrá otázka, děkuji za ní. V první řadě jídlo. To si vaříme z čerstvých věcí z místního konzumu, jako například pastu (mají výbornou čerstvou, několik druhů), burgry, polívky, ryby, a tak. Favoritem je polévka Minestrone. A jak na to milí chlapci a děvčata? Na olej dáme drobně posekanou cibuli a stonek řapíkatého celeru. Počkáme až zesklovatí, přidáme na plátky nakrájenou bramboru a mrkev, orestujeme, zalijeme vývarem. Přidáme zhruba 4 lžíce rajčatového pyré. Po pěti minutách přidáme nalamane zbytky těstovin, které najdeme doma a různou zeleninu. My dáváme květák, brokolici, kedlubnu, rajče, pórek atd. Až jsou zelenina i těstoviny al dente, nalijeme na talíř, posypeme parmazánem a přidáme pár kapek olivového oleje. A je to. Trvá to asi 25 minut a je to fakt dobrota. Ideální recept pro Jirku Babicu, když něco nemáte, tak to tam nedáte a když máte něco jinýho, tak to tam taky můžete vrazit. Spíš se ale držte mého návodu.
Druhým zdrojem jídla je pro nás britský řetězec Iceland, který jak už je z názvu patrno, se specializuje na mražená hotová jídla a jde mu to velmi dobře. Když přijdeme domů sáhneme do mrazáku, něco vytáhnem, strčíme do mikrovlnky a za 10 minut je jídlo na stole. No a je každému jídlu samozřejmě patří salát. Zeleniny je všude dost, zálivku taky umíme, tak to není žádný problém. Minulé roky jsme zkoušeli i místní restaurace ale poměr výkon, cena, nám přišel nezajímavý, tak jsme to letos ani nezkoušeli.
Každý den se chodíme po obědě na chvíli prospat a včera se nám ale stalo, že jsme se probudili až v půl šestý.Takže jsme nestihli moře a rovnou jeli na slavnosti do Mojacaru. Sláva to byla převeliká, to ostatně můžete posoudit z přiložených fotek. Po čtvrté břišní tanečníci nás to ale přestalo bavit a šli jsme radši na pivo a sangriji. Za půl hodiny jsme se vrátili podívat na předvádění koní a pak radši jeli domů. Původně to byli oslavy vítězství křesťanů nad muslimy ale dnes je to v rámci politické korektnosti asi oslava prolnuti a obohacení obou kultur.
Pospíchali jsme, aby jsme ještě stihli koupit zásoby na dva dny, co budou zavřeny všechny obchody. Když jsme vyložili zásoby piva a vína na tři dny na pás u pokladny, tak jsem pravil: “To vypadá, jako když tady má někdo problém s alkoholem.““Třeba to vypadá jakože máme návštěvu“ říká Šárka,“V tom případě má i návštěva problém s alkoholem!“
Zítra zase máme celodenní výlet, tak snad dostanu osobní volno abych mohl napsat.
Petr a Šárka









sobota 8. června 2013

Garrucha VI.

Dobrý den všem doma
Dnes začala aktivita, kterou tady máme asi nejraději. Jsou to výlety do národního parku Cabo de Gata, který je jednou velkou pustinou téměř bez života, kromě jednoho města a dvou vesniček. Najdete ho v jihovýchodní části Španělska, a tvoří ho asi 80 km pobřeží. A to pobřeží je na tom to nejzajímavější. Určitě si pusťte tohle video ať si uděláte představu http://www.youtube.com/watch?v=tBLXSti88Wo Co si budeme povídat, pláž kterou máme u baráku nestojí za nic. 8 km písčité pláže to není nic, co by vášnivé milovníky moře mohlo uspokojit. Zato v parku je spousta zajímavých pláží, které stojí za návštěvu. K většině z nich je většinou komplikovaný přístup. Vy máte na výběr ze dvou možností. K některým se dá dojet po šotolinové cestě různé kvality autem (jednou jsme jeli 12 km asi třičtvrtě hodiny). Taková cesta je docela o hubu, možnost že něco na autě urazíte je velká, proto má každá půjčovna aut v pojistných podmínkách větu: Pojištění se nevztahuje na škody vzniklé provozem mimo pevné cesty. K dalším plážím se dá dostat jenom pěšky, pár set metrů nebo i kilometrů. Nejvíce jsme šli jednou s dětmi na Sardinii, to byli čtyři hodiny tam a čtyři hodiny nazpátek. Tato historka se v naší rodině předává z generace na generaci, protože tam nám šlo opravdu o život :-). Odměnou za určité komplikace je vám většinou pláž bez davů, stánků s občerstvením, plavčíků a podobných nesmyslů. A je tam klid, boží klid. Slyšíte jenom vlny, vítr a občas nějakého ptáka. Takový výlet je samozřejmě záležitost na celý den (ráno kvůli tomu odpadl i tenis). Takže nejdříve musíme (Šárka) připravit svačinu. Dnes jsme dělali ciabattu s rajčaty. A jak na to, milý chlapci a děvčata? Rozkrojíme ciabattu na půl. Jednu polovinu potřeme zeleným pestem, poklademe plátky rajčat, na to mozarellu, osolíme, opepříme, trochu čerstvé bazalky, pokapeme olivovým olejem, přiklopíme druhou půlkou, zabalíme do alobalu a necháme odpočinout v lednici, aby se nám všechny chutě pěkně pospojovali. Mňam. 
Když jedeme na celodenní výlet, tak to znamená, že musíme být venku i přes poledne, kdy slunce nemilosrdně pálí. Proto, jako mají zemědělci v léto boj o zrno, my máme boj o stín. Vlastnit slunečník je jenom nutný základ. Nejdříve,když už Vám Šárka určí kde se vám bude na pláži líbit, musíte udělat díru, kam slunečník zakopete. To jde dobře na písčité, blbě na kamenité pláži. Pak nastává boj o pozice pod slunečníkem. Šárka si původně myslela, že má nárok na stejně velký stín jako já, musel jsem ji ale vysvětlit, že rozhoduje povrch těla a tom já vedu o několik délek . A když už je slunečník zakopaný, Šárka zpacifikována, tak si lehnete, slastně zavřete oči, a v tom přijde poryv větru a slunečník Vám udělá pá, pá. Vy musíte bystře vyskočit, a honit ho po pláži. Přitom se všem, které letící slunečník zasáhnul, musíte omlouvat “sorry, sorry, sorry......“ a strpět jejich potupné pohledy. Nevím jak to dělají, ale nikomu jinému tam slunečníky nelítají.
Hezký den
Petr a Šárka

pátek 7. června 2013

Garrucha V.

Ahoj všichni doma,
Tak jako patří k vánocům Mrazík, ke krtkovi kalhotky, k Járovi Hrdinovi "no neblázni", tak k našim dovoleným u moře patří to, že pravidelně čtvrtý nebo pátý den dostávám alergii na slunce. Není to o tom, že bych byl spálený, ale o tom, že mi vadí pobyt na slunci a svědí mne celé tělo. A protože mne to neomlouvá z žádných aktivit, tak musím trpět jako zvíře. Alespoň na pláž mi ale Šárka koupila v místním Asia marketu slunečník. Jo a taky odpoledne nemusím na lehátko před apartmán.
Snažím se Šárky aktivity nasměrovat, pro mne neškodným směrem. Takže jsem se zmínil, že jsme natahali z pláže dost písku do baráku a dobrou čtvrthodinku se zabavila s koštětem. Pak ji taky baví zachraňovat topíci se cikády z bazénu. Prosím neplést s naší menšinou, s tou mají společné pouze to, že taky vydrží zpívat celou noc a prospat celý den.
Konečně se taky umoudřilo moře a vlny jsou menší takže si Šárka užije svou další oblíbenou aktivitu a tou je skotačení ve vlnách.To mne baví přesně do té chvíle, než přijde nějaká obří vlna, která mi nafackuje, donuti mne udělat kotrmelec a pak mne teprve vyplivne. Šárka se vždycky může smíchy potrhat, když se vynořím z vln a vypadám asi hodně vyděšeně. Mně to ovšem moc srandovní nepřijde. Vždyť mi tam jde o život!
Ptáte se jak to vypadá s tenisem, kdo vyhrává? Nerad to přiznávám ale zatím tahám za slabší konec. Na body jsme hráli dvakrát a oba zápasy jsem o fous prohrál. U toho druhého to ale bylo nespravedlivý, protože za stavu 5:5 v tiebreaku mi letěl míček z rakety evidentně úplně někam jinam, než kam jsem ho zahrával. Dožadoval jsem se opakování výměny, ale se zlou jsem se potázal. Ta hrozná nespravedlivost mne tak rozhodila, že jsem prohrál i následující míč a bylo to. Tak snad v sobotu mi to vyjde. Hrajeme to asi hodně dobře, protože místní tenisový trenér nás chvilku sledoval a uznale pokyvoval hlavou. Ptal se nás odkud jsme a když jsme mu to prozradili, tak nám sdělil, že Čechy tu potkal jednou, asi před pěti lety. My jsme tu krajany potkali taky pouze jednou před třemi roky. Takže to byl asi někdo jinej. Měl jsem tehdy takovou radost, že jsem za nimi šel a klábosil s nimi dobrou půlhodinu v moři. A to opravdu normálně nedělám.
A jak mi jde angličtina? No oficiální tlumočník výpravy je Šárka, která mne občas nechá něco vyřídit. Naposled jsem objednával kávu v restauraci a úplně to nedopadlo. "Two coffee, please." "White?" a já mu místo white(vajt) bílou?, rozuměl one(van) jednu?. Řikám si, on je úplně blbej, proč bychom si dávali jednu kávu, když jsme dva. Tak opakuju "Two",“White?“, tak jsem mu to ukázal na prstech, načež on máchl rukou a odešel. Šárka se po jeho odchodu začala smát a prozradila mi co jsem objednal. A skutečně dostali jsme velký hrnek bílé kávy, která chutnala jak kakao. Zajímavý je, že když objednává Šárka, tak vždycky dostaneme krásný, dobrý malý espreso. To bude asi ale tím, že to objednává španělsky. Tak to asi zase radši nechám příště na ní.
Všem těm kteří žádali více fotografií naší modelky, tak něco přidáváme.
Petr a Šárka


středa 5. června 2013

Garucha IV.

Dobrý den všem,
tak se nám tady roztrhl s aktivitama pytel, Šárka už je zcela zdráva. To znamená, že například po večeři jsme začali chodit na procházky okolo moře. Místo toho, aby jsme si sedli na terasu a popíjeli jako normální lidi, tak to my ne. Musím se navléci do svátečního, šortky, košile sandály, a jde se na procházku okolo moře. Nejenom, že je to únavný, ale taky můžete cestou něco objevit, což podnítí další aktivity. Při procházce městem Mojacar (http://www.youtube.com/watch?v=HvyVVN0Lkqs), jsme viděli, jak ve středu města staví nějaké pódium, stánky s občerstvením atd. No a než se nadějete, tak už je Šárka v informační kanceláři, v ruce program a nadšeně mi oznamuje, jak se mi v sobotu chce na místní slavnosti. 
Nebo včera. Procházíme se nedaleko našeho resortu, když v tom náhodou narazíme na dva betonové kurty. Já říkám, že určitě patří k nedalekému hotelu a že nás tam jen tak nepustí. V tom už Šárka hovoří s místním trenérem, zjišťuje že kurty jsou public, stojí pět euro na hodinu a že bude určitě úžasný, když druhý den ráno v devět přijdeme. Dobrý je, že se zřejmě vyhnu běhání ale musím ráno vstávat v osm, abych byl už v devět na kurtě. A to je zase záminka k tomu, aby jsme večer tu další sedmičku nenačínali.
Včera jsem zapomněl dát fotky, tak až dnes.
Petr a Šárka






úterý 4. června 2013

Garrucha III.

Ahoj všem doma,
Aby jste věděli, ne všechno je tady tak růžové, jako to vypadá na obrázku. Bohužel, se Šárce udělalo lépe! A to znamená jediné, začíná se dožadovat i jiných aktivit, než je jíst, pít a spát. Ráno jsem ještě ustál žádost o ranní běh po pláži, ale když na mně kulila ty kukadla, že chce jít hrát tenis, to jsem se ustrnul. Tak jsme tenisově vyšňořili a jeli na kurty, které jsou asi 5 minut jízdy od domova. Když jsme tam přijeli, tak jsme valili kukadla už oba dva. Vloni 28. září se tady totiž stalo něco, co se teď valí na Vás ze všech stran u nás doma http://www.youtube.com/watch?v=54s1t94Xet8. Ve vnitrozemí trochu napršelo a potok, který je spíš, jak ho známe my, smradlavá stoka, se trochu rozvodnil. Tenisové kurty byli asi 4 metry pod vodou. A protože jsme ve Španělsku a je tu krize, tak se na tom půl roku nemáklo a teď tam cosi dělají. Takže tenisové rakety můžeme zase zabalit a to běhání mně zítra asi nemine.
Když jsme nemohli na tenis, tak jdeme a pláž. Šárka se těší, že se konečně vykoupe v tom ledovém moři ale když tam dojdeme, tak zjistíme, že ačkoliv nefouká, tak jsou vlny jak kráva a z koupání nebude nic. Na pláži chvilku ležíme a já zjišťuji, že mi po včerejšku není úplně nejlíp, a tak vyhlašuji dnešek za bezalkoholický den. V poledne se mi to ovšem už rozleželo v hlavě jako velká blbost a proto rozhoduji, že pivo není alkohol. A večer při nákupu v marketu si přece jen kupujeme sedmičku bílého.
Ze soutěže pro chytré hlavičky jsem vyloženě zklamán. Jediná Monika si pamatovala, že moře mi sebralo brýle, protože jsem do něj nachcal a dodnes je na mne naštvaný. Berte to jako ponaučení pro Vás, kteří se v létě chystáte k moři a nechcete si to s ním rozházet. Druhá otázka co je to za strom, se kromě oddílu v mostecké kanceláři nikdo nesnažil. Jejich odpověď Wollemia nobilis,strom z doby dinousaurů je docela blízko. Zato další odpovědi jako palmovník smrkovitý, španělský modřín nebo strom listnatý, který je zvláštní tím, že vypadá jako válec, mne vyloženě zklamaly. Jako byste si nevážili toho, že můžete soutěžit.
Zato na přiloženém videu jste už vůbec neměli tipovat, který z jinochů jsem já a která z děvčat je Šárka, bylo to pouze ilustrativní, jak to asi vypadá, když se řítím do moře.
Víno je vypité a Šárka na mne volá, že má pro mne připravenou ještě nějakou aktivitu. Tak dobrou noc a zas příště.

Petr a Šárka

pondělí 3. června 2013

Garrucha II.

Po šťastném odemčení auta, nás čekalo 330 km do našeho přechodného bydliště. Od auta které vám půjčí za pár peněz, nemůžete očekávat žádný velký zázrak. Naštěstí to má čtyři kola, volant a půlku normálního motoru. Opel Corsa s obsahem 0.9 litru není na dálnici žádné žihadlo ale z kopce se to rozjede i na slušných 140. Horší je to ale do kopce. Musíte podřadit na trojku a pak to i 80 udělá.
Po příjezdu do Garruchi nás čekal Rob, aby nám předal klíče od apartmánu, z kterého jsme zatím nadšeni. To že jsme po třech letech změnili majitele, byla dobrá volba. Hlavně máme lepší televizi a konečně i ostré nože. A protože jsme měli hlad, tak jsme ani nevybalili a rychle jeli nakoupit základní potraviny, pivo, víno a pár dalších blbostí. Výhoda pobytu na stejném místě je v tom, že se Vám v místním Consumu nakupuje úplně stejně, jako by to byl mostecký Kaufland. Víte úplně přesně, kde co mají a za chvíli jste venku. Jenom nám chyběla před obchodem žebračka, která tam postávala předchozí roky. Měli jsme o ní upřimný strach co se jí asi stalo. Naštěstí druhý den byla již na svém obvyklém místě. Po večeři jsme zašli pozdravit moře a podívat se jestli už nevrátilo moje brýle, které mi tady před třema rokama sebralo a ...... Samozřejmě nic. Stále se na mne asi zlobí. Schválně jestli si někdo pamatuje co ošklivého jsem mu provedl?
Od druhého dne tady vše jde v neměnném rytmu. Ráno po snídani k moři, tam výborná káva u Piráta. Okolo jedné na ubikaci na oběd pak dvě hodiny spánku. Ve čtyři vstávat, svačinka a zůstáváme před barákem u bazénu. Do sedmi krásně hřeje sluníčko.Večeře, víno a spát. Zatím nedošlo na žádný sport, protože Šárku bolí v krčku a tak se šetří. Snad ji to vydrží co nejdéle.
Zmatečné počasí v Evropě se nevyhnulo ani Andalusii. I z toho důvodu je tu poněkud chladněji než jsme byli zvyklí v jiné roky. Vám to třeba teď v ČR nepřijde, ale v noci tady klesá teplota, na neuvěřitelných 17 stupňů. A to už je docela kosa. Může za, to dle mé skromné úvahy, studené moře. Teplota moře je jako v únoru v Izraeli, 19 stupňů. Je srandovní sledovat, jak na poměrně zaplněné pláži nikdo nejde do moře, maximálně po kolena. Samozřejmě kromě mě, protože když už jsem si zaplatil pobyt u moře,  tak do toho moře musím i kdybych to měl omarodit. Samozřejmě, že má ztepilá postava je vždy předmětem zájmu přítomných dívek a žen, když se statečně nořím do ledových vln. Ale na to já jsem již samozřejmě zvyklý. Aby jste si udělali představu, vypadá to asi takhle http://www.youtube.com/watch?v=McJfh4Iyx_s
A protože Vás minule bavili kvízy, zase tu máme něco pro chytré hlavičky. Co je to za strom na přiložené fotografii a čím je zvláštní?

Ahoj Petr a Šárka 


sobota 1. června 2013

Garrucha I.

Dobrý den všem u nás,
spousta z vás se mne ptala, zda bude opět pravidelné zpravodajství z naší úžasné dovolené, mohu vás uklidnit, něco snad vyplodíme.
Vše začalo jak mělo. Ve čtvrtek večer jsme jeli do hotelu v Lipsku, kde budeme parkovat auto po celou dovolenou a oni nám zajistí transfer na letiště a zpět. V hotelu jsme si dali saunu, potom sledovali klasickou německou lidovou show v televizi (pro neznalé, něco jako Šlágr TV) a rychle spát, protože už ráno v 9 jsme měli odvoz na letiště. Jak řekli, tak i udělali. Přesně v devět přijela dodávka, naložila kufry a odvezla nás těch pár kilometrů na letiště. Rychlé odbavení a v 10.30 už sedíme v letadle. Let se společností Ryanair je jediný okamžik v životě, kdy nelituji, že mi Pán bůh nedal nadmíru centimetrů. Nechápu, jak tam může někdo cestovat a měřit třeba dva metry. Přesně na čas přistáváme v Malaze a rychle do půjčovny pro auto. Ve frontě se bavím tím, že upozorňuji Šárku na to, jak ty před námi nejsou připraveni a jak to zdržují. Zejména se zaměřím na jednoho staršího pána, který stále nad něčím dumá a rozčiluje se. Konstatuji, že starší lidé to mají při cestování přece jenom těžší a že nám mladším to nedělá vůbec žádné problémy. No nic i nás to časem čeká.
Přicházíme na řadu, všechno v pohodě zvládáme, protože jsem poctivě dělal domácí přípravu. Rozhovor probíhá asi takto:"Dobrý den, máme u vás rezervované auto.“ “To je ohromné, dejte mi prosím potvrzení o rezervaci, řidičák, občanku a kreditní kartu.“ “Tady to máte.“ “V pronájmu je jenom základní pojištění se spoluúčastí, mohu vám nabídnout komplexní pojištění za 80 euro“ (půjčení auta na 14 dní stalo 103 euro). “Ne děkuji.“ “V pojištění je vysoká spoluúčast, jestli vám mohu doporučit, tak to pojištění je výhodné.“ “Ne děkuji, já již pojištěn jsem.“ “V tom případě si ale budeme muset strhnout z vaší karty zálohu na případné škody na autě ve výši 400 euro.“ Tak si to strhněte!“ Tím jsem mu vyrazil dech, přestal se věnovat prodeji pojištění a za chvíli už máme klíče v ruce a hurá pro auto. 
Přijdeme k autu, strčím klíč do zámku odemknu a vzápětí zjistím, že se odemkly pouze dveře u řidiče. Nejdou otevřít ani dveře spolujezdce ani kufr. Co budeme dělat? Nakonec se dohodneme, že Šárka půjde auto reklamovat a já počkám u kufrů. Ještě před tím ale dáme cigárko a najdeme si ve slovníku základní odborná slovíčka. Mezitím přichází ten starší pán co stál ve frontě před náma, shodou okolností má auto vedle nás. Zmáčkne dálkové ovládání auto zapípá, zabliká pán otevře kufr, naloží věci a odjíždí. My se Šárkou se na sebe podíváme, vždyť je to jasný, to auto má dálkový! Takže zmáčknu čudlík, v tom auto zapípá, zabliká a je otevřený. Zmáčknu druhej čudlík, auto zapípá, zabliká a je zavřený. Někdy ani naše mladá generace to vůči té starší nestíhá.
Teď je v 18.25 hod. 24,5 stupně, naprosto jasno.
Ahoj zítra o pobytu tady
Šárka a Petr

středa 27. února 2013

Izrael - závěr

Dobrý den, Už jsme v letadle a letíme domů. Poslední den si Šárka vydupala, že nechce do vojenského muzea (přitom tolik chtěla vidět izraelské tanky Merkava), ale že se chce radši koupat v moři. Jelikož bylo 28 stupňů, tak jsem moc neprudil a podvolil se. Jenom se mi povedlo prosadit, že nepůjdeme na městskou pláž v Tel Avivu ale najdeme si nějakou opuštěnou pláž mimo město. To se nám nakonec podařilo velmi lehce, protože na Izraelce je pořád zima. Ráno jsme totiž cestou z hotelu potkávali na ulicích lidi pouze v zimních bundách a dámy měli dokonce i kozačky ,i když v devět bylo už 22 stupňů. Našli jsme si osamělou zátoku, kde jsme byli sami a Šárka říkala, že je to velmi romantické. Romantické prý proto, že jsme spolu, jsme u moře a jsme tam sami. Zůstali jsme tam celkem tři hodiny a teď cítíme, že máme lehký úpal. Voda byla studená a místní si v ní namočili maximálně nohy. Nám otužilcům ze sauny, to ale moc nevadilo a docela jsme si to užívali. Pak už cesta na letiště, vrácení auta, Big Hamburger na letišti, utracení posledních šekelů, 4 hodinový let do Prahy a tradá zítra do továrny.
Pokud byste někdo chtěli absolvovat stejnou cestu, tak určitě mužem doporučit únor nebo březen. Návštěva všech těch památek je úmorná sama o sobě a když nastanou vedra, tak si to vůbec nedovedeme představit. Nebyl dobrý nápad si vzít ubytování na jednom místě. Ono se to sice nezdá, nejdále jsme jeli "pouze" 140 kilometrů od hotelu ale při zdejším provozu, to znamená 2,5 hodiny tam a stejnou dobu zpátky, takže celkem pět hodin v autě, nic moc. Oni sice mají všude dálnice ale šetří na nich, takže nedělají nadjezdy a podjezdy ale řeší to semaforama. Takže v okolí měst se rozjedete a už zase brzdíte, protože máte červenou.
Někdo se nás ptal před odjezdem, proč ve světě nemají rádi Židy. Teď už to víme. Jsou vesměs arogantní, nepříjemný, neusmějou se na vás. Když vás potkají na liduprázdné pláži, vy je první pozdravíte ani vám ani neodpoví. Jeden takový chodil kouřit na střechu hotelu, kde jsme vždy večer popíjeli. První dny nás naprosto ignoroval, 3 den zamračeně pozdravil, a poslední den pozdravil a usmál se! Stejně se chovala holka, která nám připravovala snídaně. celý pobyt si nás moc nevšímala ale poslední den se dokonce i zeptala odkud jsme. Uspěch! Zajímavý je, že se takto k sobě chovají i mezi sebou, kromě včerejšího svátku Purim, ale to byli nalitý, jako tašky. Přesto mají náš velký respekt, za to, jak si dokázali z ničeho, vybudovat moderní fungující stát a jak jsou na to hrdí.
Díky za Vaše ohlasy a povzbuzování. Prémie za odhalení záhadného zvířete a sochy od Rodina nemůže být vydána, protože Vás to uhodlo bohužel moc. Cenou měli být dvě letenky v červnu do Malagy ale bohužel jsme nepřišli na způsob jak to mezi Vás rozdělit, takže si to radši necháme pro sebe :-)

Šalom, již se na Vás všechny těšíme

Petr a Šárka

PS: dnes bohužel bez videa a pouze 4 obrázky, protože se mi bohužel podařilo šmátnout prstem na objektiv a všechny fotky z dnešního dne jsou mázlé. Majiteli fotoaparátu se omlouvám a slibuji, že opatrně vyčistím. Děkuji za zapůjčení.



neděle 24. února 2013

Izrael IV.

Šalom všem,
dnes jsme začali jako vždy při našem pobytu snídaní v našem hotelu. Nabídka je široká, tavený sýr, plátkový sýr, cottage sýr, marmeláda, rajčata, okurka, dva druhy toastů, musli, káva čaj a to je vše. Žádný párek, slanina ani vajíčko. Ale co sedá dělat, už jsme si zvykli, holt hubneme do plavek,  a až se jaro zeptá ....
Když jsme přemýšleli co budeme dnes dělat, napadlo nás, že nás to při našem pobytu nejvíce bavilo v Jerusalémě, tak jsme se tam znovu vydali. Tentokrát bylo prvním cílem Museum Izrael a byla to velmi dobrá volba. Naštěstí jsme tam byli ještě 10 minut před otevíračkou, takže jsme v klidu zaparkovali, koupili lístky a šli dovnitř. Vydrželi jsme tam tři hodiny a viděli toho tolik, že nám to hlava nepobrala. Kompletní historie zdejších území, jak se tu střídali různá království, nájezdy Řeků, Římanů, Peršanů, Egypťanů atd. Mají to velmi krásně přehledně udělaný, takže jsme zase o něco chytřejší. Zvláštní expozici mají věnovanou i Svitkům od Mrtvého moře ale tam jsme si moc nepočetli, počkáme až to vyjde jako e-book pro čtečky. Když jsme odjížděli tak v okolí byla totální zácpa, fronty na lístky a expozice, všichni se tam cpali se svýma dětma v různých kostýmech a to jsme ještě netušili proč. Zjistili jsme to až následně.
Pak jsme jeli zase do starého města a okolí. Pokud Vám navigace v Jerusalémě řekne, že cesta autem bude trvat 4 minuty, tak se připravte na 30 minut pekla. Pokud se cesta zužuje a vy se chystáte pustit před sebe autobus, který se tam už pět minut zoufale snaží dostat, dostane se Vám od aut za Vámi nejenom troubení ale i divoké gestikulace, z které jsem pochopil, že jsem proklet nejen já ale i všechny moje další generace. Pak Vás pustí do velkého patrového parkoviště jako posledního a za Vámi zavřou bránu. Vy máte radost, že se Vám povedlo tam dostat ale to ještě netušíte, že tam budete 20 minut popojíždět s ostatníma zoufalcema a čekat, jestli někdo náhodou neodjede. Židé totiž dnes slavili svátek Purim (podrobnosti strýček Google), kdy se děti i dospělí převlékají do kostýmů a i když normálně nechlastaj, tak tento den mají vyjímku (ukázka na přiloženém videu). Bylo jich plné Staré město a bylo zajímavé je sledovat, jak si to upřímně užívají. Ještě, že neví, že my tento svátek máme celý rok. Možná, že by po tom, pro ně byla země zaslíbená u nás. Nechme je radši v nevědomosti.
Zabrousili jsme i do arabské části Jerusaléma, kde jsme objevili tak zvaný Zahradní hrob, který spravuje Anglikánská církev a kde nám dokonce dali průvodce i v češtině. V tom se píše, že Ježíš byl ukřižován a pohřben v jejich zahradách. To je další místo,mimo kostel sv. Heleny ve starém městě, o kterém nám to tvrdili. Mě už se to nezdálo s tou Helenou. Ta totiž přišla do Jerusaléma v 5. století, nechala udělat nějaké vykopávky, objevila dva klacky, řekla, že je to Ježíšův kříž a tudíž i místo ukřižování a za to byla prohlášena svatou. Na tom místě je dnes postaven velký kostel, o který se dělí různé křesťanské církve a věřící, zde provádějí různé věci. Například kladou hlavu na mramorovou desku, na které bylo omyto tělo Ježíše, a přitom cosi mumlají. Asi Vás už nepřekvapí, že deska není původní ale nějaká náhrada. 
Ale naštěstí život není jenom o víře ale také i o jídle. Koupili jsme falafel za 8 šekelů (40 kč) a jeli se prodrat zácpou do Tel Avivu. Tady  jsme zjistili, že je příjemně teplo a nechce se nám ještě na hotel, tak jsme se šli romanticky projít okolo moře. To že je to romantika, mi vysvětlila Šárka. Totiž pro ostatní, kteří nevědí. Když se dva lidé, a v Tel Avivu nemusí být ani opačného pohlaví, procházejí okolo moře, tak to je romantické. Teď mám radost, že i ve svém věku zvládnu takové romantické divočiny. Pak jsme udělali krátké zhodnoceni pobytu na střeše hotelu se dvěma lahvinkama, je přece Purim a šli spát.

Dobrou i Vám

Taky jedno domácí video http://youtu.be/tZkl2O9RZcA



Petr a Šárka 

PS: Nikdo nám neposlal název záhadného zvířete z minulého dílu. Byl tu jeden tip, na zvíře žijící v Mexiku ale to bude asi stejná blbost jako Tasmánský čert. Odměna 100 bodou stále čeká!

PSS: Pro chytré hlavičky nový kvíz. Kdo je autorem sochy Zamilovaný pár? Mám jeden tip na vítěze této soutěže :-)