Ahoj všem doma,
Vždycky když přijdeme na nějakou pláž, jsem celý nadšen, jak je tam krásně. Lehnu si na bříško do písku a jenom tak tam ležím, vyhřívám se na sluníčku a říkám si jak je mi dobře. Vlny šumí, vítr fouká. Zhruba za půl hodiny se odehraje tento rozhovor.
“Šarko?!“
“Copak je Petře?“
"Už to začalo Šárko."
"Co Petře?"
"Já se nudím!"
"Tak si čti Petře"
"To mne nebaví."
"Tak bež do vody."
"Je studená."
"Tak napiš email domů."
A tak vám tedy píšu.
Včera se nám stala na večerní procházce taková věc. Jak už jsem psal, tak pláž u baráku má asi osm kilometrů a je zakončena takovým poloostrovem. Když se koupeme, tak se občas jdeme po pláži projít. Protože je to od nás dost daleko a chůze v písku je úmorná, tak jsme nikdy nedošli až nakonec, ale viděli jsme, jak tam hlavně navečer jezdí dost aut. Říkali jsme si, že by tam mohlo být něco zajímavého, nějaká atrakce o které ještě nevíme. Včera v rámci večerní procházky jsme se tam vypravili, abychom to prozkoumali. Když jsme tam po 40 minutách konečně došli, tak tam skutečně jezdilo jedno auto za druhým, do takového borového lesíku. Co tam asi bude? Než jsme tam ale stačili dojít, tak na základě získaných informací: jezdí sem auta a žádný není rodinný kombík, většinou to jsou malá autíčka s třemi dveřmi, v každém sedí jeden člověk, vždy je to muž, zpracoval můj přísně analytický mozek, jediné řešení. Myslím, že ani vám tento malý kvíz pro chytré hlavičky nebude dělat problém. Chvilku jsme sledovali, jak to tam probíhá. Auta jezdí lesíkem sem a tam, občas dvě vedle sebe zastaví a řidiči chvilku spolu hovoří. Potom se zase rozjedou nebo odjedou spolu hlouběji do lesíka. Co se děje tam, tak to bohužel nemůžeme sloužit, tak daleko jsme v našem průzkumu nešli. Šárka sice navrhovala, abych se tam zašel podívat ale to jsem měl docela strach. Strach z toho, co když o mě nikdo neprojeví zájem! To se naštěstí nepotvrdilo, neboť o chvíli později nás míjel takový šarmantní šedesátník, nebál bych se použít termín štramák a mile se na mne usmál. Šárka říkala, že mě pěkně sjel pohledem, ze shora dolů. Aspoň je hezký vědět, že je o mne stále zájem. Že ty roky strávené udržováním figury po různých hřištích, posilovnách, na kole a hlavně U Hůlů, byly k něčemu. Taky to ale znamená, že mne už Šárka tady asi nikdy nepošle v našem malém třídveřovém autíčku večer samotného nakupovat.
Fotky z lesíka bohužel nemám,jenom z dnešní pláže.
Vždycky když přijdeme na nějakou pláž, jsem celý nadšen, jak je tam krásně. Lehnu si na bříško do písku a jenom tak tam ležím, vyhřívám se na sluníčku a říkám si jak je mi dobře. Vlny šumí, vítr fouká. Zhruba za půl hodiny se odehraje tento rozhovor.
“Šarko?!“
“Copak je Petře?“
"Už to začalo Šárko."
"Co Petře?"
"Já se nudím!"
"Tak si čti Petře"
"To mne nebaví."
"Tak bež do vody."
"Je studená."
"Tak napiš email domů."
A tak vám tedy píšu.
Včera se nám stala na večerní procházce taková věc. Jak už jsem psal, tak pláž u baráku má asi osm kilometrů a je zakončena takovým poloostrovem. Když se koupeme, tak se občas jdeme po pláži projít. Protože je to od nás dost daleko a chůze v písku je úmorná, tak jsme nikdy nedošli až nakonec, ale viděli jsme, jak tam hlavně navečer jezdí dost aut. Říkali jsme si, že by tam mohlo být něco zajímavého, nějaká atrakce o které ještě nevíme. Včera v rámci večerní procházky jsme se tam vypravili, abychom to prozkoumali. Když jsme tam po 40 minutách konečně došli, tak tam skutečně jezdilo jedno auto za druhým, do takového borového lesíku. Co tam asi bude? Než jsme tam ale stačili dojít, tak na základě získaných informací: jezdí sem auta a žádný není rodinný kombík, většinou to jsou malá autíčka s třemi dveřmi, v každém sedí jeden člověk, vždy je to muž, zpracoval můj přísně analytický mozek, jediné řešení. Myslím, že ani vám tento malý kvíz pro chytré hlavičky nebude dělat problém. Chvilku jsme sledovali, jak to tam probíhá. Auta jezdí lesíkem sem a tam, občas dvě vedle sebe zastaví a řidiči chvilku spolu hovoří. Potom se zase rozjedou nebo odjedou spolu hlouběji do lesíka. Co se děje tam, tak to bohužel nemůžeme sloužit, tak daleko jsme v našem průzkumu nešli. Šárka sice navrhovala, abych se tam zašel podívat ale to jsem měl docela strach. Strach z toho, co když o mě nikdo neprojeví zájem! To se naštěstí nepotvrdilo, neboť o chvíli později nás míjel takový šarmantní šedesátník, nebál bych se použít termín štramák a mile se na mne usmál. Šárka říkala, že mě pěkně sjel pohledem, ze shora dolů. Aspoň je hezký vědět, že je o mne stále zájem. Že ty roky strávené udržováním figury po různých hřištích, posilovnách, na kole a hlavně U Hůlů, byly k něčemu. Taky to ale znamená, že mne už Šárka tady asi nikdy nepošle v našem malém třídveřovém autíčku večer samotného nakupovat.
Fotky z lesíka bohužel nemám,jenom z dnešní pláže.
Hezký den
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat