Izrael - závěr

Dobrý den, Už jsme v letadle a letíme domů. Poslední den si Šárka vydupala, že nechce do vojenského muzea (přitom tolik chtěla vidět izraelské tanky Merkava), ale že se chce radši koupat v moři. Jelikož bylo 28 stupňů, tak jsem moc neprudil a podvolil se. Jenom se mi povedlo prosadit, že nepůjdeme na městskou pláž v Tel Avivu ale najdeme si nějakou opuštěnou pláž mimo město. To se nám nakonec podařilo velmi lehce, protože na Izraelce je pořád zima. Ráno jsme totiž cestou z hotelu potkávali na ulicích lidi pouze v zimních bundách a dámy měli dokonce i kozačky ,i když v devět bylo už 22 stupňů. Našli jsme si osamělou zátoku, kde jsme byli sami a Šárka říkala, že je to velmi romantické. Romantické prý proto, že jsme spolu, jsme u moře a jsme tam sami. Zůstali jsme tam celkem tři hodiny a teď cítíme, že máme lehký úpal. Voda byla studená a místní si v ní namočili maximálně nohy. Nám otužilcům ze sauny, to ale moc nevadilo a docela jsme si to užívali. Pak už cesta na letiště, vrácení auta, Big Hamburger na letišti, utracení posledních šekelů, 4 hodinový let do Prahy a tradá zítra do továrny.
Pokud byste někdo chtěli absolvovat stejnou cestu, tak určitě mužem doporučit únor nebo březen. Návštěva všech těch památek je úmorná sama o sobě a když nastanou vedra, tak si to vůbec nedovedeme představit. Nebyl dobrý nápad si vzít ubytování na jednom místě. Ono se to sice nezdá, nejdále jsme jeli "pouze" 140 kilometrů od hotelu ale při zdejším provozu, to znamená 2,5 hodiny tam a stejnou dobu zpátky, takže celkem pět hodin v autě, nic moc. Oni sice mají všude dálnice ale šetří na nich, takže nedělají nadjezdy a podjezdy ale řeší to semaforama. Takže v okolí měst se rozjedete a už zase brzdíte, protože máte červenou.
Někdo se nás ptal před odjezdem, proč ve světě nemají rádi Židy. Teď už to víme. Jsou vesměs arogantní, nepříjemný, neusmějou se na vás. Když vás potkají na liduprázdné pláži, vy je první pozdravíte ani vám ani neodpoví. Jeden takový chodil kouřit na střechu hotelu, kde jsme vždy večer popíjeli. První dny nás naprosto ignoroval, 3 den zamračeně pozdravil, a poslední den pozdravil a usmál se! Stejně se chovala holka, která nám připravovala snídaně. celý pobyt si nás moc nevšímala ale poslední den se dokonce i zeptala odkud jsme. Uspěch! Zajímavý je, že se takto k sobě chovají i mezi sebou, kromě včerejšího svátku Purim, ale to byli nalitý, jako tašky. Přesto mají náš velký respekt, za to, jak si dokázali z ničeho, vybudovat moderní fungující stát a jak jsou na to hrdí.
Díky za Vaše ohlasy a povzbuzování. Prémie za odhalení záhadného zvířete a sochy od Rodina nemůže být vydána, protože Vás to uhodlo bohužel moc. Cenou měli být dvě letenky v červnu do Malagy ale bohužel jsme nepřišli na způsob jak to mezi Vás rozdělit, takže si to radši necháme pro sebe :-)

Šalom, již se na Vás všechny těšíme

Petr a Šárka

PS: dnes bohužel bez videa a pouze 4 obrázky, protože se mi bohužel podařilo šmátnout prstem na objektiv a všechny fotky z dnešního dne jsou mázlé. Majiteli fotoaparátu se omlouvám a slibuji, že opatrně vyčistím. Děkuji za zapůjčení.

Izrael IV.

Šalom všem,

dnes jsme začali jako vždy při našem pobytu snídaní v našem hotelu. Nabídka je široká, tavený sýr, plátkový sýr, cottage sýr, marmeláda, rajčata, okurka, dva druhy toastů, musli, káva čaj a to je vše. Žádný párek, slanina ani vajíčko. Ale co sedá dělat, už jsme si zvykli, holt hubneme do plavek,  a až se jaro zeptá ....

Když jsme přemýšleli co budeme dnes dělat, napadlo nás, že nás to při našem pobytu nejvíce bavilo v Jerusalémě, tak jsme se tam znovu vydali. Tentokrát bylo prvním cílem Museum Izrael a byla to velmi dobrá volba. Naštěstí jsme tam byli ještě 10 minut před otevíračkou, takže jsme v klidu zaparkovali, koupili lístky a šli dovnitř. Vydrželi jsme tam tři hodiny a viděli toho tolik, že nám to hlava nepobrala. Kompletní historie zdejších území, jak se tu střídali různá království, nájezdy Řeků, Římanů, Peršanů, Egypťanů atd. Mají to velmi krásně přehledně udělaný, takže jsme zase o něco chytřejší. Zvláštní expozici mají věnovanou i Svitkům od Mrtvého moře ale tam jsme si moc nepočetli, počkáme až to vyjde jako e-book pro čtečky. Když jsme odjížděli tak v okolí byla totální zácpa, fronty na lístky a expozice, všichni se tam cpali se svýma dětma v různých kostýmech a to jsme ještě netušili proč. Zjistili jsme to až následně.

Pak jsme jeli zase do starého města a okolí. Pokud Vám navigace v Jerusalémě řekne, že cesta autem bude trvat 4 minuty, tak se připravte na 30 minut pekla. Pokud se cesta zužuje a vy se chystáte pustit před sebe autobus, který se tam už pět minut zoufale snaží dostat, dostane se Vám od aut za Vámi nejenom troubení ale i divoké gestikulace, z které jsem pochopil, že jsem proklet nejen já ale i všechny moje další generace. Pak Vás pustí do velkého patrového parkoviště jako posledního a za Vámi zavřou bránu. Vy máte radost, že se Vám povedlo tam dostat ale to ještě netušíte, že tam budete 20 minut popojíždět s ostatníma zoufalcema a čekat, jestli někdo náhodou neodjede. Židé totiž dnes slavili svátek Purim (podrobnosti strýček Google), kdy se děti i dospělí převlékají do kostýmů a i když normálně nechlastaj, tak tento den mají vyjímku (ukázka na přiloženém videu). Bylo jich plné Staré město a bylo zajímavé je sledovat, jak si to upřímně užívají. Ještě, že neví, že my tento svátek máme celý rok. Možná, že by po tom, pro ně byla země zaslíbená u nás. Nechme je radši v nevědomosti.

Zabrousili jsme i do arabské části Jerusaléma, kde jsme objevili tak zvaný Zahradní hrob, který spravuje Anglikánská církev a kde nám dokonce dali průvodce i v češtině. V tom se píše, že Ježíš byl ukřižován a pohřben v jejich zahradách. To je další místo,mimo kostel sv. Heleny ve starém městě, o kterém nám to tvrdili. Mě už se to nezdálo s tou Helenou. Ta totiž přišla do Jerusaléma v 5. století, nechala udělat nějaké vykopávky, objevila dva klacky, řekla, že je to Ježíšův kříž a tudíž i místo ukřižování a za to byla prohlášena svatou. Na tom místě je dnes postaven velký kostel, o který se dělí různé křesťanské církve a věřící, zde provádějí různé věci. Například kladou hlavu na mramorovou desku, na které bylo omyto tělo Ježíše, a přitom cosi mumlají. Asi Vás už nepřekvapí, že deska není původní ale nějaká náhrada. 

Ale naštěstí život není jenom o víře ale také i o jídle. Koupili jsme falafel za 8 šekelů (40 kč) a jeli se prodrat zácpou do Tel Avivu. Tady  jsme zjistili, že je příjemně teplo a nechce se nám ještě na hotel, tak jsme se šli romanticky projít okolo moře. To že je to romantika, mi vysvětlila Šárka. Totiž pro ostatní, kteří nevědí. Když se dva lidé, a v Tel Avivu nemusí být ani opačného pohlaví, procházejí okolo moře, tak to je romantické. Teď mám radost, že i ve svém věku zvládnu takové romantické divočiny. Pak jsme udělali krátké zhodnoceni pobytu na střeše hotelu se dvěma lahvinkama, je přece Purim a šli spát.

Dobrou i Vám

Taky jedno domácí video http://youtu.be/tZkl2O9RZcA

Petr a Šárka 

PS: Nikdo nám neposlal název záhadného zvířete z minulého dílu. Byl tu jeden tip, na zvíře žijící v Mexiku ale to bude asi stejná blbost jako Tasmánský čert. Odměna 100 bodou stále čeká!

PSS: Pro chytré hlavičky nový kvíz. Kdo je autorem sochy Zamilovaný pár? Mám jeden tip na vítěze této soutěže :-)

Izrael III.

Hezký den Vám všem,

dnes jsme vyjeli na severovýchod Izraele ke Galilejskému jezeru. Opět byly na programu tři atrakce.

Nejdříve jsme jeli na hory nad Galilejským jezerem, kde jsme absolvovali krátký 2 hodinový trek, strávený lezením po skalách s krásnými výhledy do údolí Galileje. Prvně jsem zalitoval, že už jsem velký kluk a balím si věci sám, protože pro tentokrát jsem si zapomněl doma kraťasy. Bylo 22 stupňů a já lezl po skalách v džínách. Úžasný na těchto kalhotách je to, že pokud je jednou propotíte, vydrží vlhké a chladivé celý den. Zároveň špatně dýchají, takže se o to více potíte a o to více jsou chladivé, nic moc. Šárka už je taky velká holka, taky si balí věci sama ale ona nějakou záhadou kraťasy nezapomněla a bylo jí fajn. Cestou jsem vyfotil nějaké zvíře, které vypadá jako sysel s opičím obličejem. Pokud někdo víte co to je dejte nám vědět. Náš první tip byl Tasmánský čert ale to bude asi blbost. Jo a krávu poznáme!

Po té jsme sjeli k jezeru a začali hledat něco k jídlu. Bohužel zde nejsou Arabové, se svými dobrotami, takže jsme nakonec museli zajet tam, kde to všichni dobře znáte (co to je poznáte na fotkách). Pak byla návštěva místa u řeky Jordán, kde Ježíš přijal svůj křest od Jana Křtitele. Křesťané z celého světa, v našem případě ze Sovětského Ruska, se zde ráchají v obřadním rouchu a tváří se u toho velmi šťastně. Voda měla asi dvanáct stupňů, tak já jsem se jenom snažil po židovsku vylovit minci z vody, s tím, že to bude 10 šekelů (50 Kč) ale po vylovení jsem zjistil, že je to pouze 10 agorot (0,5 Kč), tak jsem si to tam hodil pro štěstí nazpátek, aby to nebyla svatokrádež. To, že to místo je od toho původního vzdáleno několik kilometrů, nikomu nevadí, protože na tom původním jsou stále tisíce protipěchotních min a tak se tam nikomu moc nechce, ani nám a tak jedeme dál.

Během přesunu do posledního cíle jsme stavěli na pumpě a já konečně mohl naplno použít své roky učení angličtiny. Probíhalo to následovně. Zastavím, lezu z auta a pumpař mne zdraví, já odpovídám "Šalom", což na arabských územích asi není nejlepší začátek konverzace. On přechází do hebrejštiny a něco povídá. Já mu nerozumím, tak se ptám "Do you speak english?". On mi odpovídá, že "Yes", a ještě něco, to jsem mu ale taky nerozuměl. Tak jsem se chopil iniciativy a říkál "Full". On nic neříká, strčí hadici do nádrže a čerpá. Najednou se na mne podívá a ptá se "How are you", já nezaváhám a říkám "Fain and you?" On odpoví "Fain". Pak už jen stojíme a moudře mlčíme, tak jak jen to my muži umíme. Pak se podívám na stojan, kolik mu mám dát, podám peníze, on řekne "Thank you", já "Bay" a jedu. A vůbec jsem k tomu nepotřeboval Šárku!

Poslední návštěva byla města Nazareth. Docela hnusný arabský město s krásným křesťanským kostelem, kde archanděl Gabriel zvěstoval Marii, že se jí narodí spasitel. Možná to bylo docela někde jinde, protože první zmínka o Nazarethu, je až ve 4 století po Kristu ale to zase nevadí spoustě věřících, tentokrát Poláků, aby zde přeříkávali své modlitby.

Večer jsme se rozšoupli a vyrazili do maďarsko - židovské restaurace na místní specialitu blintzes. Pokud jste někdy měli zapékanou misku u Hůlů, tak jste měli tu lepší variantu. Zde totiž za to dáte 54 šekelů (270 Kč) a nemáte žádný maso. V jejich podání je to omeleta, plněná v jednom případě míchanými vajíčky a v tom druhém, žampióny s paprikou. Oboje posypané sýrem kaškavalem. Naštěstí si vždy můžeme spravit chuť na střeše s lahvinkou červeného. 

Šalom

Petr a Šárka   

Izrael II.

Zdravíme do zasněžených Čech.

Máme za sebou další dva náročné dny, plné dalších zážitků. Včera jsme vyrazili na sever od Tel Avivu, kde jsme měli na programu návštěvu tří památek.

První problém na cestě je to,že se nejdříve musíte dostat z města. Pokud si myslíte, že u nás řídí jak hovada, tak jste na velkém omylu. Tady je to o tom, že kdo má pevnější nervy a umí víc troubit, tak jede. Na každých semaforech, když se rozsvítí zelená, začnou všechny auta, kromě prvních troubit, už aby se jelo, taky mi to už jde. Pokud se zužuje silnice o jeden pruh, zapomeňte na pravidlo zipu a že Vás třeba někdo pustí, často jedou auta vedle sebe a nikdo nechce zpomalit a pustit toho druhého, Zlatí Italové.

První zastávka byla u vykopávek starého římského města Cesarea. Dost dobrý. Hromady kamení z nichž některé tvoří i část zdi a do toho hromady Japonců, kteří to zběsile fotí. Naštěstí nám tam pustili i dva filmy, jak to tam vypadalo v čase a to bylo fajn.

Rychlý přesun do Haiffy, kde má středisko církev Baháistů, s krásnou zahradou. Byli tam na nás hodní a neustále nám říkali, jak jsou úžasní, jak jsou šťastní a že je jich je už 6 miliónů. Když nám na konci nabídli zhlédnutí nějakého jejich filmu a my zdvořile odmítli, tak už nebyli tak milý a rychle nás vypakovali ven.

Naštěstí, to nejlepší nakonec. Staré arabské město Akro. Tam se nám líbilo. Úzké uličky přístavního města, kde se zastavil čas. Chvílema si tam připadáte jako doma, protože to silně připomíná Chánov a podobné lokality, Arabové opravdu nejsou pořádní. Na rozdíl od židů, jsou ale přátelští, usmívají se na Vás, zeptají se odkud jste a prodají za pár peněz nějaké dobré jídlo. Jediné co jsme tam stihli navštívit byli Templářské chodby a mešitu, najednou se uličky začali okolo čtvrté vyprazdňovat, restaurace zavírat, na trhu doprodávat poslední ryby se slevou. Věděli jsme, že v pátek začíná židům šabat, ale že se to týká i Arabů, to nás zarazilo. Při cestě do Tel Avivu, byli všechny obchody a pumpy již zavřený a my si nemohli koupit ani vodu. Začali jsme propadat panice, že se nebudeme mít večer kde najíst a co hlavní, nebudeme mít ani víno na večer na střechu (hotýlek, kde bydlíme, má totiž na střeše krásný sezení s křesílkama). Naštěstí Tel Aviv je v Izraeli černá ovce, plná nevěřících a některé obchody a restaurace v okolí měly otevřeno. 

Dnešek jsme odpočinkově věnovali Tel Avivu. V hotelu mají k zapůjčení čtyři kola, tak jsme se těšili na projížďku, protože tu mají perfektní cyklostezky a jezdí tu spousta lidí. Bohužel se mi ale nepovedlo, ani za půl hodiny, ze čtyř kol sestavit dvě funkční, dvakrát jsme vyjeli a vždy se museli vrátit, protože jednou nedržela sedačka, jednou se mi protáčely řídítka. Tak jsme museli pěšky. Šli jsme do staré části podél moře a měli pocit, že všichni ve městě se rozhodli jít si zaběhat nebo zajezdit na kole. Je to paráda, když máte ve městě moře a v únoru je tam 20 stupňů. Ve staré části se konali černošské svatby a vydrželi jsme na to hodinu koukat a připadali si jako v Etiopii. Nakonec jsme šli přes město parky, kde to žije, plné kavárny, restaurace, dětská hřiště. Nakonec jsme nachodili 12 kilometrů a teď vorvaně ležíme na pokoji posloucháme Rádio 1 a přemýšlíme kam na večeři. 

Už jsme totiž ochutnali všechny místní jídla, to je falafel, hummus, ashkara a kebab. Falafel je asi to nejlepší. Do arabského chleba Vám nacpou kuličky osmažené rozemleté cizrny s bylinkama, zalejou to omáčkou, přidaj zeleninu a za 50 Kč máte výborný oběd. A nejhorší je? Ano správně, kdo podle názvu tipoval hummus, má 100 bodou. To se nedá. Rozemletá cizrna do pasty bez chuti, nabírá se arabským chlebem, přidává se k tomu nějaká zelenina, my dostali ředkvičky, cibuli, pálivé papriky a okurky. Půlku jsme snědli ale dál to opravdu nešlo.

No a na závěr opět jedno pěkné domácí video http://youtu.be/ww5ojJRLMsI

Hezký den Vám všem

Petr a Šárka

Izrael I.

Hezký den Všem domů,

jak správně tušíte podle fotografií, je tu opět, jak na každé naší dovolené pěkná otrava a nuda. Už se moc těšíme domů. Zatím žádný problém vše funguje jak má. Dnes byl hrad Mosada a Mrtvé moře. Zítra nás čeká Jerusalém. Jsme hrozně unaveni, protože jsme spali jenom 2 hodiny v letadle.

Mějte se hezky 

Petr a Šárka