dnes jsme vyjeli na severovýchod Izraele ke Galilejskému jezeru. Opět byly na programu tři atrakce.
Nejdříve jsme jeli na hory nad Galilejským jezerem, kde jsme absolvovali krátký 2 hodinový trek, strávený lezením po skalách s krásnými výhledy do údolí Galileje. Prvně jsem zalitoval, že už jsem velký kluk a balím si věci sám, protože pro tentokrát jsem si zapomněl doma kraťasy. Bylo 22 stupňů a já lezl po skalách v džínách. Úžasný na těchto kalhotách je to, že pokud je jednou propotíte, vydrží vlhké a chladivé celý den. Zároveň špatně dýchají, takže se o to více potíte a o to více jsou chladivé, nic moc. Šárka už je taky velká holka, taky si balí věci sama ale ona nějakou záhadou kraťasy nezapomněla a bylo jí fajn. Cestou jsem vyfotil nějaké zvíře, které vypadá jako sysel s opičím obličejem. Pokud někdo víte co to je dejte nám vědět. Náš první tip byl Tasmánský čert ale to bude asi blbost. Jo a krávu poznáme!
Po té jsme sjeli k jezeru a začali hledat něco k jídlu. Bohužel zde nejsou Arabové, se svými dobrotami, takže jsme nakonec museli zajet tam, kde to všichni dobře znáte (co to je poznáte na fotkách). Pak byla návštěva místa u řeky Jordán, kde Ježíš přijal svůj křest od Jana Křtitele. Křesťané z celého světa, v našem případě ze Sovětského Ruska, se zde ráchají v obřadním rouchu a tváří se u toho velmi šťastně. Voda měla asi dvanáct stupňů, tak já jsem se jenom snažil po židovsku vylovit minci z vody, s tím, že to bude 10 šekelů (50 Kč) ale po vylovení jsem zjistil, že je to pouze 10 agorot (0,5 Kč), tak jsem si to tam hodil pro štěstí nazpátek, aby to nebyla svatokrádež. To, že to místo je od toho původního vzdáleno několik kilometrů, nikomu nevadí, protože na tom původním jsou stále tisíce protipěchotních min a tak se tam nikomu moc nechce, ani nám a tak jedeme dál.
Během přesunu do posledního cíle jsme stavěli na pumpě a já konečně mohl naplno použít své roky učení angličtiny. Probíhalo to následovně. Zastavím, lezu z auta a pumpař mne zdraví, já odpovídám "Šalom", což na arabských územích asi není nejlepší začátek konverzace. On přechází do hebrejštiny a něco povídá. Já mu nerozumím, tak se ptám "Do you speak english?". On mi odpovídá, že "Yes", a ještě něco, to jsem mu ale taky nerozuměl. Tak jsem se chopil iniciativy a říkál "Full". On nic neříká, strčí hadici do nádrže a čerpá. Najednou se na mne podívá a ptá se "How are you", já nezaváhám a říkám "Fain and you?" On odpoví "Fain". Pak už jen stojíme a moudře mlčíme, tak jak jen to my muži umíme. Pak se podívám na stojan, kolik mu mám dát, podám peníze, on řekne "Thank you", já "Bay" a jedu. A vůbec jsem k tomu nepotřeboval Šárku!
Poslední návštěva byla města Nazareth. Docela hnusný arabský město s krásným křesťanským kostelem, kde archanděl Gabriel zvěstoval Marii, že se jí narodí spasitel. Možná to bylo docela někde jinde, protože první zmínka o Nazarethu, je až ve 4 století po Kristu ale to zase nevadí spoustě věřících, tentokrát Poláků, aby zde přeříkávali své modlitby.
Večer jsme se rozšoupli a vyrazili do maďarsko - židovské restaurace na místní specialitu blintzes. Pokud jste někdy měli zapékanou misku u Hůlů, tak jste měli tu lepší variantu. Zde totiž za to dáte 54 šekelů (270 Kč) a nemáte žádný maso. V jejich podání je to omeleta, plněná v jednom případě míchanými vajíčky a v tom druhém, žampióny s paprikou. Oboje posypané sýrem kaškavalem. Naštěstí si vždy můžeme spravit chuť na střeše s lahvinkou červeného.
Šalom
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat