Dobrý den všem doma,
včera jsme byli na asi nejkrásnější pláži jakou tady známe.To, že tentokrát vůbec nepřeháním jste se mohli přesvědčit už na fotkách včera. Vydrželi jsme tam až do sedmi, kdy to máme u moře nejradši. Slunce hřeje ale už nepálí, většina lidí už odjela, vánek pofukuje a je tak hezky. Nepotkali jsme tam žádné krajany ale byli jsme už docela blízko, byli tam dva poláci. Pán byl asi čtyřicetiletý, opálený, urostlý sportovec. Paní byla asi o deset let mladší, bílá, trošku oplácaná, typicky nesportovní typ. Pán měl sebou potápěčské brýle, šnorchl, ploutve a hlavně nafukovací sportovní kajak. Paní měla knihu. Pán střídal potápění a jízdu na kajaku.Paní seděla na kameni, měla na hlavě klobouk, tričko a četla si. Občas připlul pán ke břehu zavolal na ní a ona musela natáčet jeho zdatné kousky. Například se pokoušel pádlovat ve stoje a to se mu nakonec nevyplatilo. Při jednom pokusu mu ujely nohy a plácnul sebou do vody. Hned se vynořil a mával na paní, že je v pořádku. Když se ale otočil zjistil, že mírný vánek, který vanul od pobřeží mu posunul kajak asi o deset metrů. Nasadil prsa, že k lodi v pohodě doplave. Chvilku tak plaval, aby za chvíli zjistil, že loď je stále od něho deset metrů. Tak nasadil kraula a voda se začala okolo něho vařit. Ze břehu se nám zdálo, že už má loď na dosah ale trochu víc zadul vítr a loď byla zase o kus dál. Najednou se polák otočil a plaval ke břehu. Říkal jsem si dobré rozhodnutí. Loď totiž stále unášel vítr pryč ze zátoky na širé moře. Ale když milý Jacek doplaval na břeh, tak si vzal brýle, šnorchl a ploutve a vracel se do vody odhodlán loď zachránit. Paní ho prosila, "Jacku prosím tě, nedělej to, nebo mi řekni aspoň PIN". Pán na prosby nedal,odstrčil ji a šel neohroženě nazpátek do vody. Já jsem jen suše prohlásil,"No já ho teda určitě zachraňovat nebudu". Už jsem viděl srdceryvné scény, jak paní běhá po břehu prosí nás na kolenou, abychom ho zachránili. Už jsme se pomalu začali balit, aby jsme na tu záchrannou akci nebyli po ruce, když v tom z katamaránu zakotveného uprostřed zátoky se odpoutal malý motorový člun, který zachránil nejdříve kajak, pak i už v té době topícího se poláka a dopravil je oba na břeh. Pán s paní si vběhli do náručí, obejmuli se, paní tekly po tváři slzy jako hrachy a říkala mu "Jacku už mi to nikdy nedělej, co bych si tady bez tebe a PINu počala" a vše mělo pro tentokrát šťastný konec. A proč vám to vyprávím? Protože mám takový neblahý pocit, že ten pán do toho moře udělal něco, co moře nemá rádo a může být rád, že se nesetkal na dně
včera jsme byli na asi nejkrásnější pláži jakou tady známe.To, že tentokrát vůbec nepřeháním jste se mohli přesvědčit už na fotkách včera. Vydrželi jsme tam až do sedmi, kdy to máme u moře nejradši. Slunce hřeje ale už nepálí, většina lidí už odjela, vánek pofukuje a je tak hezky. Nepotkali jsme tam žádné krajany ale byli jsme už docela blízko, byli tam dva poláci. Pán byl asi čtyřicetiletý, opálený, urostlý sportovec. Paní byla asi o deset let mladší, bílá, trošku oplácaná, typicky nesportovní typ. Pán měl sebou potápěčské brýle, šnorchl, ploutve a hlavně nafukovací sportovní kajak. Paní měla knihu. Pán střídal potápění a jízdu na kajaku.Paní seděla na kameni, měla na hlavě klobouk, tričko a četla si. Občas připlul pán ke břehu zavolal na ní a ona musela natáčet jeho zdatné kousky. Například se pokoušel pádlovat ve stoje a to se mu nakonec nevyplatilo. Při jednom pokusu mu ujely nohy a plácnul sebou do vody. Hned se vynořil a mával na paní, že je v pořádku. Když se ale otočil zjistil, že mírný vánek, který vanul od pobřeží mu posunul kajak asi o deset metrů. Nasadil prsa, že k lodi v pohodě doplave. Chvilku tak plaval, aby za chvíli zjistil, že loď je stále od něho deset metrů. Tak nasadil kraula a voda se začala okolo něho vařit. Ze břehu se nám zdálo, že už má loď na dosah ale trochu víc zadul vítr a loď byla zase o kus dál. Najednou se polák otočil a plaval ke břehu. Říkal jsem si dobré rozhodnutí. Loď totiž stále unášel vítr pryč ze zátoky na širé moře. Ale když milý Jacek doplaval na břeh, tak si vzal brýle, šnorchl a ploutve a vracel se do vody odhodlán loď zachránit. Paní ho prosila, "Jacku prosím tě, nedělej to, nebo mi řekni aspoň PIN". Pán na prosby nedal,odstrčil ji a šel neohroženě nazpátek do vody. Já jsem jen suše prohlásil,"No já ho teda určitě zachraňovat nebudu". Už jsem viděl srdceryvné scény, jak paní běhá po břehu prosí nás na kolenou, abychom ho zachránili. Už jsme se pomalu začali balit, aby jsme na tu záchrannou akci nebyli po ruce, když v tom z katamaránu zakotveného uprostřed zátoky se odpoutal malý motorový člun, který zachránil nejdříve kajak, pak i už v té době topícího se poláka a dopravil je oba na břeh. Pán s paní si vběhli do náručí, obejmuli se, paní tekly po tváři slzy jako hrachy a říkala mu "Jacku už mi to nikdy nedělej, co bych si tady bez tebe a PINu počala" a vše mělo pro tentokrát šťastný konec. A proč vám to vyprávím? Protože mám takový neblahý pocit, že ten pán do toho moře udělal něco, co moře nemá rádo a může být rád, že se nesetkal na dně
Rád bych Vám připomenul, že se již neodvratně blíží konec naší dovolené. Dobře víte, že si potrpíme na skromnost ale vedení města Mostu nedalo jinak a připravilo pro nás na pátek okolo jedné slavnostní přivítání na 1. náměstí. Já už jsem dal děvčatům v kanceláři na pátek volno, aby se i se svými rodinami této významné události mohli zúčastnit. Takže jestli to bude jenom trochu možné, dejte ve svých rodinách, zaměstnáních a školách svým blízkým tu možnost, aby se mohli setkat se svými oblíbenými hrdiny, o kterých si přečetli celou řadu poutavých příběhů ale většina ještě neměla tu šanci vidět je na vlastní oči. Nevíme jestli dorazí i primátor Vozka ale Jeníčková tam bude určitě!
Hezký den
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat