Garrucha VI.

Dobrý den všem doma

Dnes začala aktivita, kterou tady máme asi nejraději. Jsou to výlety do národního parku Cabo de Gata, který je jednou velkou pustinou téměř bez života, kromě jednoho města a dvou vesniček. Najdete ho v jihovýchodní části Španělska, a tvoří ho asi 80 km pobřeží. A to pobřeží je na tom to nejzajímavější. Určitě si pusťte tohle video ať si uděláte představu http://www.youtube.com/watch?v=tBLXSti88Wo Co si budeme povídat, pláž kterou máme u baráku nestojí za nic. 8 km písčité pláže to není nic, co by vášnivé milovníky moře mohlo uspokojit. Zato v parku je spousta zajímavých pláží, které stojí za návštěvu. K většině z nich je většinou komplikovaný přístup. Vy máte na výběr ze dvou možností. K některým se dá dojet po šotolinové cestě různé kvality autem (jednou jsme jeli 12 km asi třičtvrtě hodiny). Taková cesta je docela o hubu, možnost že něco na autě urazíte je velká, proto má každá půjčovna aut v pojistných podmínkách větu: Pojištění se nevztahuje na škody vzniklé provozem mimo pevné cesty. K dalším plážím se dá dostat jenom pěšky, pár set metrů nebo i kilometrů. Nejvíce jsme šli jednou s dětmi na Sardinii, to byli čtyři hodiny tam a čtyři hodiny nazpátek. Tato historka se v naší rodině předává z generace na generaci, protože tam nám šlo opravdu o život :-). Odměnou za určité komplikace je vám většinou pláž bez davů, stánků s občerstvením, plavčíků a podobných nesmyslů. A je tam klid, boží klid. Slyšíte jenom vlny, vítr a občas nějakého ptáka. Takový výlet je samozřejmě záležitost na celý den (ráno kvůli tomu odpadl i tenis). Takže nejdříve musíme (Šárka) připravit svačinu. Dnes jsme dělali ciabattu s rajčaty. A jak na to, milý chlapci a děvčata? Rozkrojíme ciabattu na půl. Jednu polovinu potřeme zeleným pestem, poklademe plátky rajčat, na to mozarellu, osolíme, opepříme, trochu čerstvé bazalky, pokapeme olivovým olejem, přiklopíme druhou půlkou, zabalíme do alobalu a necháme odpočinout v lednici, aby se nám všechny chutě pěkně pospojovali. Mňam. 

Když jedeme na celodenní výlet, tak to znamená, že musíme být venku i přes poledne, kdy slunce nemilosrdně pálí. Proto, jako mají zemědělci v léto boj o zrno, my máme boj o stín. Vlastnit slunečník je jenom nutný základ. Nejdříve,když už Vám Šárka určí kde se vám bude na pláži líbit, musíte udělat díru, kam slunečník zakopete. To jde dobře na písčité, blbě na kamenité pláži. Pak nastává boj o pozice pod slunečníkem. Šárka si původně myslela, že má nárok na stejně velký stín jako já, musel jsem ji ale vysvětlit, že rozhoduje povrch těla a tom já vedu o několik délek . A když už je slunečník zakopaný, Šárka zpacifikována, tak si lehnete, slastně zavřete oči, a v tom přijde poryv větru a slunečník Vám udělá pá, pá. Vy musíte bystře vyskočit, a honit ho po pláži. Přitom se všem, které letící slunečník zasáhnul, musíte omlouvat “sorry, sorry, sorry......“ a strpět jejich potupné pohledy. Nevím jak to dělají, ale nikomu jinému tam slunečníky nelítají.

Hezký den

Petr a Šárka