Dobrý den všichni doma,
další den ráno nás opět naše vnitřní hodiny probudí po 6 hodině, tak si rovnou zabalíme na další výlet a jdeme na snídani. V recenzích hotelu si někteří stěžovali, že snídaně jsou monotónní, ale není to pravda, jsou úplně stejný (to je informace pro ty, kteří si stěžovali, že nejsme objektivní a že všechno jenom vychvalujeme). To nám ale ulehčuje výběr a proto po osmý, skoro ještě za tmy vyrážíme na další výlet. Tentokrát je na řadě Národní park Tiede, který je pojmenován po zdejší dominantě vyhaslé sopce vysoké 3.700 m. A protože víme, že vyloženě prahnete po nových vědomostech, tak vám musíme sdělit, že je nejenom nejvyšší horou Kanárských ostrovů ale i celého Španělska! No a jste zase o něco chytřejší J. Po deváté jsme už na parkovišti ve výšce 2.000 m.n.m. a jsme tu úplně první. Po včerejším zážitku si radši vybíráme trasu z kategorie středně těžká a jdeme. Takhle brzy po ránu je tu docela chladno a dokonce objevíme i zamrzlou louži. Nebe je nádherně tmavě modrý a naprosto bez mráčku. Cestička se vine lávovým polem, skály mají červený nádech, po levé ruce máme stále zasněžený vrchol Tiede, po pravé ruce je zase hluboko pod námi pobřeží a mraky, tak stále fotíme jak o život. Naším cílem je vrchol ve výšce 2.400. Šárka mi do kopce stále uniká a mně napadá nová výmluva na velkou nadmořskou výšku. Rychle jsem ale odbyt s tím, že ona dýchá stejný vzduch jako já, tak by musela mít také problémy. Tak nic, alespoň jsem to zkusil. Po hodině a půl je vrchol zdárně dobit a my se vracíme k autu. Cestou se oteplí natolik, že začínáme odkládat zbytné svršky, až skončíme v tričku. Já si navíc můžu z kalhot odepnout nohavice, takže jsem v šortkách. Šárka je ale pohledem na mé krásné bílé chlupaté nohy natolik okouzlena, že se dobrých deset minut nepřestává smát. To už se ale blížíme k parkovišti a začíná přibývat lidí. Když přijdeme k autu, je to tam jako na Matějský. Parkoviště je tak narvaný, že dva frajeři, kteří před tím marně hledali místo k zaparkování, se málem kvůli našemu místu poperou. Tak se nám nakonec to naše brzké ranní vstávání vyplatilo, měli jsme celý hory jenom pro sebe.
Po příjezdu na hotel se hned převlíkáme k bazénu a jdeme si odpočinout na sluníčko. Najdeme si volná lehátka, nasměrujeme na slunce, vezmeme čtečky, nasadíme sluchátka, aby nás vedle hlučící důchodci nerušili, lehneme, slastně vzdychneme, jak je nám příjemně a v tu samou chvíli slunce zajde za mraky a už ho do večera neuvidíme (to je informace pro ty, kteří si stěžovali, že nejsme objektivní a že všechno jenom vychvalujeme). Přemístíme se proto na pokoj a za chvíli unaveni z množství zážitků usneme, že málem zaspíme i večeři.
Spánkem načerpaná energie se ale hodí večer, protože uděláme velký okruh starým městem, které nás velmi příjemně překvapí. Chvilku uvažujeme, že půjdeme i na diskotéku ale pobolívá mne pravé koleno, tak to nebudeme radši pokoušet, ještě nás tady toho čeká hodně. Tak skončíme jenom v kavárně u kávy a na balkóně u bílého rumu.
Ke kvízové otázce jenom tolik. Každý tipoval něco jiného, a proto necháváme hlasovat o správné odpovědi:
a) Žaludus canarius
b) Ocotea foatens – Obaleň
c) Roystonea regia
d) Dračinec
Bohužel tu nemáme prostředky, abychom přišli na to, která odpověď je správná. Moc Vám taky děkujeme za emaily plné podpory, jsme rádi, že naše tvrdá práce pro Vás není marná. Zároveň se Vám musíme omluvit, že na Vaše emaily neodpovídáme jednotlivě, ale to bychom tu už nedělali nic jiného.
Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat