Dobrý den všichni doma,
U moře zataženo a prší, tak se zase jedeme podívat zblízka na Teide. Jsme malinko překvapeni, když cestou nahoru v husté mlze potkáme auto místní správy parku pokryté silnou námrazou. Když se dostaneme na parkoviště ve výšce 2.300 m.n.m., už se nedivíme, kde se ta námraza vzala. Je tu hrozná zima, fouká silný vítr, mlha a všechny keře jsou obalené ledem.
Š
árka se v tomto počasí odmítne romanticky procházet, a proto se rozhodneme, že pojedeme dál, dokud nenarazíme na sluníčko. Po pěti kilometrech se počasí výrazně mění a v našem oblíbeném průvodci hledáme náhradní tůru. Ta nakonec vede po lávovém poli, kde si stále připadáme jako na Marsu, za velmi silného větru. Dnes mám naštěstí pláštěnku, ale bohužel nemám soft-shelovou bundu, která leží nečině na pokoji a moc se mi po ní stýská. Vítr tady nahoře je dnes neobyčejně silný, tak se co chvíli otáčím, jestli Šárka za mnou ještě jde nebo už letí. Těsně pod vrcholem začíná peklo, vítr nám bere slova od úst, tak se dorozumíváme pouze posunky. Nahoře potkáme, tři zkamenělé tučňáky, kteří kde se tu vzali, bůh ví odkud. Moc do řeči jim ale není, tak se rychle obracíme a spěcháme k autu. Tam je zase nádherné teplo, sundáváme téměř vše, co máme na sobě a v tričku a kraťasech, si sedáme k zasloužené odpolední svačině.
Včerejší kvízová otázka byl samozřejmě chyták. Předpovídali jsme, že si to budete myslet a vyšlo nám to. Všichni typovali, že to je snídaně toho nenažraného pána. Omyl přátelé, ta snídaně byla naše! U mě můžete vidět, dvě sázená vejce, čtyři plátky slaniny, pečené rajče a červené fazole. U Šárky sázené vejce, sýr, pomazánku a rajče. Pak se nemůžete divit, že to děvče má stále hlad.
Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat