Dobrý den všichni doma,
Únava, únava, únava. To je slovo dnešního dne. Je přítomno v našich vyhaslých pohledech, v naší malátné chůzi, v našich kusých rozhovorech. Máme za sebou sice pouze dva výlety do hor, litr bílého rumu a přitom máme pocit, že jsme na konci svých sil. Ale pak si vzpomeneme na vás, jak dychtivě čekáte na naše zážitky, překonáme nesnáze a jdeme do toho znova.
Dnes je cílem národní park Anaga v severovýchodním cípu Tenerife. Je to od hotelu zhruba 50 km a už se těšíme na příjemnou procházku okolo moře. Dnes ale máme smůlu. Uź v Santa Cruz začíná poprchávat, proto jenom mineme nádhernou pláž na konci města, vyrobenou uměle z dovezeného písku ze Sahary a jedeme dál. Když přijedeme do vesničky, téměř na konci světa, z které má vést naše trasa, zjistíme, že cokoliv nad 200 m.n.m. je zahaleno mlhou a stále mží. Po krátké poklidné debatě, padne rozhodnutí jet na sever tohoto parku, zda tam počasí nebude lepší. Šárka si alespoň stihne poprvé během našem pobytu sáhnout na moře a prohlásit ho za teplé. Krajina je tu nádherná, křivolakýma silničkama se šineme stále vzhůru a vzhůru. Já se naštěstí doma podíval, jak to tady vypadá, ale Šárka má smůlu, protože my dnes jedeme v takové mlze, že vidíme maximálně na 5 metrů (dejte si do vyhledávače Agana Tenerife a uvidíte, jak je to tam hezký). Na severním pobřeží je o něco lépe, tak si z našeho průvodce vybíráme vzhledem pokročilé hodině, trasu z kategorie lehká. Bohužel, když dojdeme do půlky okruhu a máme vystoupat na skalní vyhlídku a kochat se panoramaty, tak opět zjistíme, že ta je schovaná v mraku. Zároveň, když se podíváme na moře, registrujeme velký temný mrak mířící přímo na nás. Proto zrychlujeme a spěcháme zpět k autu. Bohužel to nestihneme a jsme mokrý jak vodníci. Šárka si alespoň může ze mne dělat legraci, protože ráno jsem si vyhodil z baťůžku pláštěnku se slovy, že je zbytečná a že dnes ji určitě potřebovat nebudu.
Děkuji, že čtete pozorně a případně dodáváte i doplňující informace. Díky tomu jsem se dozvěděl, že mé včerejší dýchací potíže ve velké nadmořské výšce měli naprosto reálný základ. Dostala se mi totiž do rukou vědecká studie, potvrzující, že větší lidé, například jako já, jsou více náchylní na tyto potíže. Šárka se mi proto musela omluvit a slíbit, že si příště z mých zdravotních potíží nebude dělat legraci, ale bude jim věnovat náležitou pozornost.
Je tu velká poptávka po gurmánském okénku a nás těší, že máte u nás své oblíbené rubriky. Takže gurmánské okénko ano a bude zítra, máme konečně odpočinkový den.
Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat