Tenerife III.

Ahoj všem doma

pondělí 26.2.

I když jsme včera šli spát velmi brzo, tak mě ráno Šárka kupodivu nebudí zbytečně brzo. Dokonce vstávám první já a jako myška se přesunu do obýváku. Jsem dokonce tak ohleduplný, že nedělám snídani, abych ji náhodou neprobudil. Když Šárka konečně vstane, začne moji ohleduplnost vydávána za lenost. Jak krutý může být svět. Po snídani jdeme na “malou” procházku okolo moře. Šárka se mne ptá, jak to bude dlouhý a jestli budeme brát batůžek s vodou. Říkám maximálně 5 km, a za hoďku jsme zpátky. Nakonec však podlehnu a batůžek pro jistotu beru. Dobře dělám. Jdeme na blízký kopec Montana Pelada.

Bereme to okolo moře a parádně nám fučí do ksichtíků. Na vrcholu je  dokonce takový vítr, že má Šárka strach, že odletí a chytá se mě proto za ruku. Takže i trochu té romantiky užijeme. Po návratu do města si sedáme do kavárny a oba si stěžujeme, jak jsme zase unavení. Zkontroluji na telefonu kolik jsme toho teda ušli a zjišťuji, že deset kilometrů! Zas ten můj prokletý kofouš (koeficient).

Za chvíli se mne Šárka chytí

Po obědě se jedeme válet k moři. Na pláži narváno (20 lidí), klasicky větrno a čas od času dostaneme spršku písku do obličeje. Po včerejšku jsem rozhodnut se lépe popasovat se studeným mořem. Vstupují do něj rychle a rázně. Svižnými tempy zamířim od břehu. V tom na mne Šárka volá, že mne proud vytahuje ven na oceán. Propadám panice a jako o život se vracím ke břehu. Když se konečně dotknou nohama dna, dostaví se obrovská úleva. Šárka má úsměv od ucha k uchu a říká mi, že to byla jenom legrace. Naštvaně jí odvětím “Tak hele, sranda to jo, to já můžu, ale jenom vod samsaď - po samsaď!”

Jako pozor. Zkuste někde najít statistiku, kolik lidí se ročně utopí na Kanárech. Ha, nikde není! Protože kdyby to zveřejnili, nikdo by do té vody nevlezl! (miluji konspirační teorie, zvlášť když je sám vymýšlím :-)).

Cestou zpět se stavíme v místním konzumu pro životně důležité potraviny, došel rum. Ještě se mi podaří nenápadně propašovat do vozíku půlku bábovky ale to se mi zle nevyplatí, protože při domácí kontrole účtu se na to samozřejmě přijde a mám z toho docela polízanici. Zbytek dne probíhá jako včera, osprchujeme se, něco sníme, Šárka usne v šest hodin na gauči a já opět píšu nějaké kraviny atd. ….

Zítra nás čeká první celodenní výlet a nové zážitky, mějte se hezky.

Petr a Šárka