Tenerife I.

Dobrý den všichni doma,

tak opět "On the road" . Po půl roce opět vyrážíme na cesty a jelikož jsme loni nestihli vše na Tenerife, tak se tam holt musíme znovu vrátit. Letíme v sobotu z Memmingenu, protože jsme lakomci a zpáteční letence za 100 eur se prostě nedá odolat. No nekup to. Na poslední chvíli se rozhodujeme jet z domova už v pátek a kousek od letiště přespat, abychom se vyhnuli před startovnímu stresu, což se nám nakonec, ne zcela podařilo.

Začalo to již v pátek dopoledne, kdy jsem sehrál v kanceláři při odchodu krásnou půlhodinovou etudu na téma "Šéf je idiot a neví kam si dál klíče od auta". Dlužno dodat, že celá kancelář hrála pěkně se mnou a výborně se u toho bavila. Nakonec se ukázalo, že pointa příběhu byla v tom, že jsem měl po celou dobu klíče u sebe, v kapse svetru (kam si nikdy nic nedávám) a musíte uznat, že na to jsem sám bez pomoci přijít nemohl.

Balení doma probíhá celkem v klidu dokonce je čas i na poslední večeři a hurá na cesty. Před odchodem z domu se několikrát ujišťujeme, že jsme opravdu tentokrát nic nezapomněli. Letenky máš? Jo. Peníze máš? Jo. Občanku máš? Jo. Šortky máš? Jo. A tak dále a tak dále. Kufry do auta a konečně vyrážíme směr Spolková republika Německo. A znovu se ujišťujeme, že opravdu vše máme. Letenky máš? Jo. Peníze máš? Jo. Občanku máš? Jo. Šortky máš? Jo. Když se u Chebu Šárka dostane k otázce “A průvodce máš?” Těžko hledám odpověď. Vím, že pravdivá odpověď je "Mám, doma na stole" ale s tím se mi nějak nechce ven, takže radši mlčím. Ten průvodce je pro nás životně důležitý, protože jsou v něm tipy na 70 pěších výletů po Tenerife. U některých mám už pěkně udělané značky, že ty určitě musíme dát. U Bayreuthu přijde druhá rána "Ty svoje nový krásný sluchátka máš?" No jasně, že nemám! Ty pro změnu zůstaly v tašce do posilovny, která měla původně jet s námi. No to bude teda dovolená bez sluchátek. Šárka se mne snaží uklidnit tím, že si o to víc můžeme spolu povídat,  to mi ale kupodivu vůbec nepomáhá. Nakonec ještě u Norimberku zjišťuji, že z toho všeho mám opar na rtu.

Zatímco u nás se budují tzv. IQ parky tak v Německu už jsou již opět o něco dál a provozují tu IQ hotely, opravdu se to tak jmenuje http://www.iq-hotels.de/ . Princip spočívá v tom, že pouze když složíte vstupní test, můžete se ubytovat. Náš test spočíval v tom, že jsme na recepci dostali šestimístný kód, pomocí kterého se máme dostat na pokoj. A opravdu to byl pěkný rébus pro chytré hlavičky. Nejdřív nastoupila na zámek Šárka. Já jí zpovzdálí povýšeně sledoval. Po chvilce jsem to nevydržel a pravím. "Máš štěstí, že jdu zrovna kolem, pusť mě k tomu". No a bylo to. Za moment se potím i já. Když Šárka navrhne, že si musíme dojít na recepci pro nápovědu, tak se kousnu a zhruba po patnáctém zadání kódu se dveře konečně nějakým zázrakem otevřou. Do rána pro jistotu z pokoje nevytáhneme paty. Tenhle test je výborný také v tom, že si skvělé procvičíte paměť, já už si třeba do konce života budu pamatovat kombinaci 315608. Horší je, že si teď za Boha nemůžu vzpomenout na svůj PIN k platební kartě.

Ráno mě vzbudí zvuk ventilátoru z koupelny, kouknu na telefon a 6.05 hod. "Boha jeho! Proč?" Takhle hezky přivítám Šárku, když z té koupelny vyleze. "Proč vstáváš tak brzo?". Řekne mi, že se v šest sama zapnula televize, tak ji jenom vypnula a rovnou šla na záchod. Moc jí to nevěřím, protože je divný, že já televizi neslyšel ale ventilátor jo. Nechci ale dělat dusno, je první den dovolený, tak to pro tentokrát velkoryse přehlédnu. Načež si Šárka lehne a okamžitě opět usíná. Já bohužel už nezaberu, tak si jenom píšu nějaké kraviny na telefonu. Okolo deváté si zabalíme, dáme věci do auta a hurá na snídani. Tam už nás čeká pouze pár jednoduchých rébusů, které už ale máme nacvičeny z minulých cest. Jako, kde je čaj, kde je horká voda na čaj, kde ta paní u vedlejšího stolu vzala bábovku, kde je džus atd. Cestou na letiště mi kupujeme nová sluchátka, prý abych cestou nezlobil. Šárka mi chtěla hned za pokladnami vnutit krásná růžová od mně neznámé firmy Hallo Kitty. Stály sice jenom 3 eura ale ta barva se mi pranic nelíbila, neseděly mi ke košili. Já si zase vyhlížím Monument Ear za 299 eur ale ty se pro změnu zase nelíbí Šárce. Kupodivu ani ne tak kvůli barvě, ale prý se jí zdají moc drahé. Fakt nevím kam ta holka chodí nakupovat. Po dlouhém vyjednávání, v kterém mám jasně navrch, se domluvíme na kompromisu za 12,99 eur.

A moje linqistické pokusy? Dostal jsem dokonce od Šárky důvěru jak hrom a mohl si jít sám odbavit kufr. Krásné jsem to dal, jsem na sebe pyšný. Jenom nevím, jestli bylo anglicky úplně gramaticky správné odpovědět na nabídku, jestli máme příruční kufřík že nám ho zdarma dají do zavazadlového prostoru "Yes, my Frau have".

A jak to bylo během letu a jaký rekord jsme si udělali po přistání se dozvíte zítra. A jak se tady cítíme se dozvíte z přiloženého videa, mimochodem ukázka z našeho nominanta na Oscara.