Dobrý den všichni doma,
odlet z Německa proběhl v naprostém poklidu. Šárka si během letu většinou čte nebo spí, já si hraju s novými sluchátky a fakt vůbec nezlobím. Za odměnu dostávám dokonce i kávu. Díváme se i na pár epizod ze seriálu Modern Family. Kdo nezná ať zkusí, ale hlavně v originále s titulky. Jedna z ústředních postav totiž mluví španělskou angličtinou a i když neumíte anglicky, tak pochopíte, jak je to roztomilý. Po čtyřech hodinách se vyloupne z mraků vrchol Tenerife Teide a dosedáme. Po příletu v lednu na Kanáry nás vždy nepříjemně překvapí jedna věc, a to je zima. Po letu jsme unaveni, fouká silný vítr a je zataženo. Pak i 20 stupňů vnímáte jako zimu.
Při vypůjčení auta se nám podaří jeden osobní rekord. Než přijedou kufry na pás, tak máme v ruce klíče od auta. Fakt! Super! V půjčovně Autoreissen nebyla žádná fronta, nebylo téměř vůbec žádné papírování, žádné přemlouvání na pojištění. Trvalo to přesně 3 minuty a 23 vteřin a je to hotovo. Bohužel to auto které nám přidělili je 8 let stará Fiesta s 150 000 km, to už tak super není. Uděláme s ní kolečko okolo parkoviště a jdeme auto vrátit s tím, že chceme jiný. Moc jsme si ale nepolepšili a dostaneme opět Fiestu ale tentokrát pouze 5 let starou a natočeno 90 000 km. No co, tahle alespoň brzdí.
Jelikož jsem poctivě dělal domácí úkoly, tak ani nepotřebujeme navigaci a jedeme se ubytovat.
Ulici najdeme snadno, problém je s přesným určením místa apartmánu. Když už jedeme po čtvrté okolo hloučku místních drben, tak si na nás začínají ukazovat. Zaparkuji o kousek dál na chodníku a pustíme se do pěšího průzkumu. V tom ta jedna baba se nás zeptá, jestli nejsem náhodou seňor Krivak. No jářku to jsem, ale odkud mně může znát, pochybuji, že náš blog je zde nějak populární. Samozřejmě to byla naše nová paní domácí. Ukáže nám místo v podzemní garáži, kde si máme zaparkovat a odvede nás do “našeho” nového domova. Kupodivu to vypadá lépe než na fotkách. Jenom se ale otočíme na místě a rovnou jedeme do Mercadony pro zásoby. Zde mi není dovoleno koupit si super výhodné balení 24 malých piv, ale protože vztekle kopu nožičkama dostanu náhradou litrovou láhev místního bílého rumu, která mi prý musí do pondělí vydržet. To se tedy budu muset držet pěkně zkrátka.
Neděle 25. 2. |
| Tak tohle nenápadné označení jsme čtyřikrát přehlédli |
Ráno se Šárka opět budí brzy, tentokrát jí ale už opravdu vyplísním. Pak se podívám na telefon a ono je už sedm (u nás osm) a uznám, že je čas vstávat i když je venku tma jak v ranci. Vychutnáme si z balkonu východ slunce a po snídani jdeme do městečka na kávu.
Já vyrazím, jenom v tričku, kraťasech a sandálech, ovšem již od branky se musím za posměšků Šárky vrátit, protože hrozně fouká a je zima jako sviňa (ona mi to dopředu říkala, jak to dopadne). Beru tenisky, mikinu, a stejně je mi chvílemi pěkná kosa. Když sedíme na kávě, tak se prvně objeví slunce a začne maličko hřát.
Po obědě už se mraky konečně rozestupují, takže vezmeme batůžek, do něj osušky a hurá na pláž. Sice máme pláž přímo před barákem ale na té se nedá kvůli silnému větru vydržet, tak musíme cca. 2 km na “naší” starou pláž z loňska, schovanou pod skálou. Je tam pár lidí, nalepíme se na skálu, aby na nás co nejméně foukalo ale stejně za chvíli máme drobný písek všude. Dokonce dvakrát vlezeme i do moře. Po té co jsem včerejší večer věnoval důkladné ochutnávce místního rumu, mně voda přišla hrozně ledová. Šárka už se cachtala v hloubce a já měl vodu akorát po kolena a nemohl se hnout. Pak jsem se otočil a viděl jak mně napjatě sledují lidé na břehu, tak jsem tam taky hupsnul jako by nic. Udělal jsem pouze pár temp a otočil to na břeh. Šárka na mne volala, že stačí chvilku vydržet a voda se mi bude zdát příjemná. Na to se mi opravdu čekat nechce a lezu rychle ven. Napodruhé už to bylo lepší, tak si snad nakonec zvyknu. Na internetu zjišťuji, že teplota oceánu je 19,4. Vydržíme se válet na pláži dvě a půl hodiny a vracíme se domů. Cesta tam byla po větru a příjemně to utíkalo. Nazpátek je to jiná. Proti větru je to dřina a na ubikaci dorazíme značně znaveni. Dáme si sváču, osprchujeme ze sebe písek a sedáme si na terasu. Vydržíme tam přesně 10 minut, a vracíme se dovnitř dává se do nás zimnice. Šárka spí na gauči a já si opět píšu nějaké kraviny.
K večeři vaříme tradiční anglické jídlo Pork faggot. No vaříme. Dáme vařit brambory ve slupce a do trouby ohřát misku z Icelandu. Když je vše hotové, tuším nějakou čertovinu, protože kuchyni se šíří vůně jater, která nikdo z nás nejí. Na internetu zjišťujeme, že "faggots" jsou knedlíčky, které se dělají z vepřové plece, jater a srdce. Opět se ukazuje, že hlad je nejlepší kuchař a celé to spořádáme raz dva, hlavně díky výborné cibulové omáčce. Po večeři si dáme pouze dvě sklenky vína a v deset už spíme.
Mějte se hezky a snad něco zítra
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat