Andalusie VIII.

Ahoj všem doma,

včera pro naší oblast vydal Španělský hydrometeorologický ústav varování kvůli silnému jižním větru o rychlosti 70 km/h. Když ráno vylezeme ven, ukazuje se, že předpověď byla pravdivá. Venku za hranicemi "našeho resortu" vzduchem poletuje různý bordel. Plastové lahve, plechovky, igelitové tašky ba i celé popelnice. Je nám jasný, že na pláž u baráku nemůžeme, protože poletující písek není nic pěkného. Když vás to tak otryskává, výsledkem je sice hlaďounká pleť ale bolí, bolí.

Vzhledem ke směru větru, vybíráme z naší zásobárny vhodnou pláž, která bude mít ochranný val z hor a podklad z oblázků, které snad vítr neunese. Jedeme na jih, takže proti větru a naše malé autíčko má co dělat, aby se tou vichřicí pomalu sunulo dál. Když se k tomu přidá kopec je o zábavu postaráno, leckdy musíme podřadit až na dvojku. Cestou míjíme pláže sousedního městečka Mojacar a přestože tam vlaje u plavčíků zelená vlajka a tudíž nejsou vysoké vlny, na pláži není ani noha. Za posledním hotelem, sjíždíme ze silnice a čeká nás 4 km po šotolinové cestě, na které se většinou dvě auta vedle sebe nevejdou.

My potkáme jenom jeden jeep a ten naštěstí kousek couvne, a na zrcátka se jen tak tak míjíme. Když prvně spatříme parkoviště nad "naší pláži", nevěříme svým očím. Stojí tam pouhá tři auta. Na místě pak zjistíme, že totiž i tady hrozně fičí a tak se přidáváme k ostatním zoufalcům a tiskneme se na skálu. Dá se vydržet i nějaká ta rána poletující kamínkem. Přes silný vítr jsou vlny opravdu malé, tak se jdeme raději schovat do moře. Plaveme proti vlnám navzdory živlům. Jelikož vítr zvedá z hladiny vodní tříšť a moje brýle nemají stěrače, po chvíli se musím orientovat pouze podle hlasové navigace, kterou mi bezpečně zajišťuje Šárka. Po 15 minutách usilovného boje, se otáčíme a zjišťujeme, že jsme se díky větru vzdálili pouhých 20 metrů od břehu. Tak si lehneme na vodu a necháme se dovézt zpět na břeh. Á propós, splývaní na zádech. Šárka říká, že jsem v tom hodně dobrej a že až se tento sport dostane na olympiádu, tak máme zlatou jistou. Těší mě taková chvála ale podotýkám, že se to musí odehrávat v mořské vodě, protože u nás na jezeře už mi to tak dobře nejde. 

Vítr se postupně utišuje, slunce slábne, lidé postupně odjíždějí a okolo sedmé je celá pláž opravdu jenom "Naše". Nahoře nad pláží je nádherná vila, jak můžete vidět na fotce. Už roky obdivujeme její nádherné umístění nad zálivem. Přicházím s nápadem, že bychom tam mohli jít na návštěvu a nabídnout majiteli na výměnu naše 3+1 v Mostě, plus nějaký doplatek. Šárka říká, že by to s nim klidně vyměnila a že by nám ani nemusel nic doplácet. Už se tam vydáváme, obchod je podle nás na spadnutí, pak si ale uvědomíme, že stejně nevíme čím bychom se tu živili, tak návštěvu vynecháme a jedeme domů.

Cestou domů se stavujeme v obchodě pro zásoby a tam jsem vyfotil tuhle zvláštní rybu. Takže tu máme soutěž pro pro vás, chytré hlavičky, jak se ta ryba jmenuje?