Andalusie II.

Dobrý den všem doma,

včera jsme se dostali do postele až ve čtyři ráno a já dostal přísný zákaz budit Šárku ráno před desátou. Sám jsem se ale probudil okolo osmé a tak se musím nějak sám zabavit. Uvařím si čaj a jdu zapojit modem, který jsem si přivezl z domova na vytvoření wifi sítě. Rychle zjišťuji, že jsem si přivezl ADSL modem, zatímco ze zdi je tu vyvedena LAN síť, takže modem je mi naprosto na nic a můžu se s nim akorát tak vyfotit.

Tak jsem zabil půlhodinku a co dál? Sednu si před Šárku, začnu na ní upřeně zírat.. A skutečně za dvacet minut mi to konečně vyjde. Otevře oči a dovolí mi pro ni připravit snídani. Protože je neděle a to znamená všude zavřeno, musíme jet do sousední vesnice, kde jsou každou neděli trhy, abychom pořídili dostatečné zásoby na první dny.

Nakoupíme ovoce, zeleninu, pečivo a grilované kuře. Na to kuře jsme našli typ na netu a fakt bylo výborný. Recept nám samozřejmě majitel stánku nedal, ačkoliv jsem mu za něj nabízel 10 hodin intenzivního kurzu českého jazyka zdarma. Možná mu ale úplně chyběly základy, protože i když jsem na něj mluvil zřetelně a hodně pomalu, tak se jenom usmíval a stále opakoval “Qué?”. Podle nás je ale asi marinované ve směsi oleje, rajčat, paprik, česneku a bylinek.

Na trhu mě jenom překvapí poměrně obsáhlá golfová sekce, kde se dají zakoupit použité hole, míčky i bagy, prostě vše. To jsem ještě na žádném tržišti u nás neviděl.

Po návratu se jdeme podívat na moře. Jenom podívat, protože jsou zase vlny jak kráva. Okolo moře se tedy projdeme, zkontrolujeme, jak si stojí naše vypracovaná těla v místní konkurenci (v kategorii 40+ si navzájem udělujeme známku 1+), dáme výborný presso u Piráta a protože slunce  už nemilosrdně pálí, tak se vracíme na ubikaci uložit k polednímu spánku. Ve čtyři se probouzíme a zase k moři. V sedm zpět na barák a takhle to tady bude furt. Uf.

Po večeři Šárka vyzývá k procházce, já se ale vymlouvám na únavu. Nejsme přece blázen, je fotbal a co bych se někde plahočil. Sedám k televizi otvírám pivo ale ani na jednom z 54 kanálů žádné mistrovství světa nedávají. Tak to bude teda fakt dovolená! Teď pro změnu vyzývám k vycházce já, že bychom si někde mohli romanticky sednout na víno. Šárka však moji průhlednou fintu rychle prokoukla a nyní se pro změnu nechce jí, nakonec se však nechá ukecat. Sehnat místo v baru na zápas Francie - Honduras není žádný velký problém, takže si sedáme přímo pod televizi. Dávám si velký pivo a Šárka víno.

Sklenici na pivo vytahují z mrazáku a načepují do něj tak studený pivo, že než mi ho přinesou na stůl tak se nahoře udělá ledová tříšt. Já fakt nevím, jak jiným, ale mě to moc nejede. Další piva si proto objednávám už jenom malý. Po chvíli zjistím, že koukat na fotbal se Šárkou není vůbec nic jednoduchého. Z jejich dotazů mám totiž pocit, že si ze mne dělá srandu. Například se mne ptá na pravidlo o ofsajdu, přitom zrovna tohle téma jsme probírali dříve nejméně padesátkrát. Snažím se tedy na všechny její dotazy poctivě odpovídat ale není to nic jednoduchého. Na oplátku mi Šárka zase spolehlivě počítá ta malá piva a průběžný stav mi pravidelně hlásí. Když napočítá do pěti, tak se zvedne a jde k baru zaplatit, přitom vysvětluje obsluze, že támhle ten pán má již placeno a už mi nic nemají nosit. Bez pravidelného přísunu fotbal ztrácí své kouzlo a jelikož je zápas vlastně už rozhodnut, jdeme domů, kde znaveni upadneme do bezvědomí.