Andalusie - Prolog

Ahoj všichni doma,

při tak dlouhých výpravách jaké podnikáme, je jedním z největších problémů stesk po domově. Abychom se tomu letos vyhnuli, tak jsme se rozhodli, že před odjezdem posílíme své národní cítění přímo u kořenů a vyrazili jsme dva dny před odjezdem do O2 arény na mega koncert Lucie (té kapely, ne té zpěvačky!). Zatímco na koncerty jiných umělců, chodí většinou lidé, na kterých již z dálky poznáte, že jdou na stejný koncert jako vy, u návštěvníků tohoto koncertu to poznat nešlo. Byla to naprostá všehochuť, asi jako na Matějské pouti. Například vedle mne seděla asi 5letá holčička s půlitrovou coca-colou, která tatínkovi nadšeně sdělovala, že v hale jsou snad všichni lidi na celém světě. Pak nás v průběhu koncertu dvakrát zvedla, protože šla na záchod, a pak ještě jednou, protože šli domů, jelikož ji to moc nebavilo. Před náma seděla taková starší silnější paní, no kolik tý bábě asi tak mohlo bejt, no vona by mohla bejt stejně stará jako já (L.Suchařípa - Faunovo velmi pozdní odpoledne), která při skladbě "Sex je náš" vyskočila a začala tančit a vlnit se tak, jak jsem to naposledy viděl na diskotéce v klubu SSM v roce 1981. Za námi seděli starší manželé, kteří se celý koncert tvářili velmi utrápeně, protože zde byl velký hluk, jak už to tak na rockových koncertech bývá. Tipovali jsme, že po návratu domů si pustili Šlágr TV, aby si alespoň trochu spravili náladu.

Šárka dokonce doma někde vyhrabala svůj starý pamatníček, že po koncertě počkáme u haly na umělce a nechá si ho podepsat od Roberta Kodyma. Vzala si kvůli němu dokonce i dalekohled a velký výstřih. Když muzikanti přišli na pódium, tak je chvíli pozorovala a pak se mne zeptala

"Který z nich je Kodym ?"

"Ten v tom klobouku".

"To není on, to je nějaký tlustý, potácejicí se starý pán, který neudrží tón a zřejmě ani myšlenku".  

Bohužel, byl to on. Dalekohled šel tedy do kabelky, k památníku, Šárka se ke mě přitulila a na žádný podpis jsme už čekat nemuseli. A jaké z toho plyne ponaučení mile děti, že drogy z vás při pravidelném dlouhodobém užívání, určitě nic hezkého neudělají.

Tohle je samozřejmě Koller, ne Kodym

Koncert ale nakonec úžasně vygradoval a my si mohli společně s celou halou mohli zazpívat všechny velké hity našeho mládí. Jak to vypadalo máte v této malé ukázce

Šárka sice při odchodu trochu žbrblala, že Pearl Jam, jsou Pearl Jam , ale prý se jí to nakonec taky docela líbilo .

No a zítra už snad přidáme nějaké naše nové cestovatelské zážitky.