Dobrý den všichni doma,
Protože včera večer mi došla data a operátor nebyl dost pružný, tak až teď.
Den devátý, pondělí 3.února 2014
Protože mne začalo píchat v pravém koleni, odpadá tady asi nadobro tenis a jedeme rovnou na „naši pláž“. Šárka má totiž ve zvyku na všech našich dovolených si přivlastňovat různé věci. Náš hotel, naše kavárna, naše pláž, naše auto, a když pak jedeme domů, je děsně zklamaná, že nic z toho jí vlastně nepatří. Takže zaparkujeme u "naší pláže" ale nejdříve si obujeme pohorky a uděláme si výstup na horu Montaňa Roja, která se vypíná do výšky 173 metrů nad pláží. Šárka mne překvapí, vezme totiž sama batoh na záda a dá se směle na pochod. Je to zřejmě důsledek včerejší ostré debaty, kdy jsem jí vyčetl, že ve mně vůbec nevidí lidskou bytost, která má taky nějaké svoje pocity a potřeby, ale jenom a pouze nosiče jejich věcí. To je pořád zastav! potřebuji se napít, zastav! potřebuji kapesník, zastav! potřebuji telefon, zastav! potřebuji sluneční brýle, zastav! potřebuji si uklidit sluneční brýle a pořád dokola a dokola. A co potřebuji já, to ji vůbec nezajímá! Ale nic zpátky k výletu. Když vylezeme na kopec je zataženo, tak se rozhodujeme ještě zaběhnout na kávu do 4 km vzdálené vesničky El Medano. Cesta vede po pláži, která je vyhlášená jako centrum windsurfingu a kitesurfingu. I když je tu spousta škol těchto sportů, tak se do toho radši nepouštíme a jenom z terasy kavárny pozorujeme jejich dovádění ve vlnách.
Den devátý, pondělí 3.února 2014
Protože mne začalo píchat v pravém koleni, odpadá tady asi nadobro tenis a jedeme rovnou na „naši pláž“. Šárka má totiž ve zvyku na všech našich dovolených si přivlastňovat různé věci. Náš hotel, naše kavárna, naše pláž, naše auto, a když pak jedeme domů, je děsně zklamaná, že nic z toho jí vlastně nepatří. Takže zaparkujeme u "naší pláže" ale nejdříve si obujeme pohorky a uděláme si výstup na horu Montaňa Roja, která se vypíná do výšky 173 metrů nad pláží. Šárka mne překvapí, vezme totiž sama batoh na záda a dá se směle na pochod. Je to zřejmě důsledek včerejší ostré debaty, kdy jsem jí vyčetl, že ve mně vůbec nevidí lidskou bytost, která má taky nějaké svoje pocity a potřeby, ale jenom a pouze nosiče jejich věcí. To je pořád zastav! potřebuji se napít, zastav! potřebuji kapesník, zastav! potřebuji telefon, zastav! potřebuji sluneční brýle, zastav! potřebuji si uklidit sluneční brýle a pořád dokola a dokola. A co potřebuji já, to ji vůbec nezajímá! Ale nic zpátky k výletu. Když vylezeme na kopec je zataženo, tak se rozhodujeme ještě zaběhnout na kávu do 4 km vzdálené vesničky El Medano. Cesta vede po pláži, která je vyhlášená jako centrum windsurfingu a kitesurfingu. I když je tu spousta škol těchto sportů, tak se do toho radši nepouštíme a jenom z terasy kavárny pozorujeme jejich dovádění ve vlnách.
Večer po večeři se jdeme projít ven a u jednoho baru je cedule, že zrovna dávají fotbal City – Chelsea. Nesměle navrhnu, že bychom se mohli jít dívat, a Šárka kupodivu souhlasí! Tak se mi, ta včerejší ostrá debata o mých potřebách, přeci jenom vyplatila.
Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.
Petr a Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat