Tenerife XI.

Dobrý den všichni doma,

Den jedenáctý, středa 5. února 2014

Po našem náročném prvovýstupu (jsme rádi, jak Vás také tak inspirovala naše vůle po úspěchu), se večer domlouváme, že další den bude vyloženě odpočinkový. Jakmile tohle moje pravačka uslyší, tak hned zdivočí a začne mi nalévat panáky, tak rychle, že to ani nestačím pít. Ráno kvůli tomu málem zaspíme na snídani, ale protože nemáme žádný naplánovaný program, je nám to celkem jedno. Po snídani se rozhodujeme pro návštěvu pláže nedaleko vesnice La Caleta v přírodním parku stejného jména. K pláži to je zhruba půl hodiny od auta, hezkou pěšinou, s malým převýšením a hezkými výhledy. V první zátoce je pláž tvořená velkými kameny, takže se tu nedá moc dobře koupat, zato je tu početná komunita hipiess. Jsou na nás velmi milí a snaží se nám prodat různé rukodělné výrobky. Šárka si vše pozorně prohlíží, chvilku váhá u náramku vyrobeného z použitého krejčovského metru, ale nakonec nic nekupujeme a jdeme dál. Druhá zátoka již vypadá při prvním pohledu shora lépe. Vidím, jak se Šárce zajiskří v oku a spěchá dolů, co jí síly stačí. Hned jak na pláž dorazíme, začíná si ji přeměřovat, zapisovat si GPS data a lustrovat nově příchozí. Ano tušíte již správně, máme tady „Naši pláž II.“

Na pláži je celkem málo lidí, klid a moc se nám tu líbí. Celou dobu se hladina lehce vlní, a proto spěcháme do moře. Naštěstí, když jdu prvně do vody, tak si sundám čepičku a brýle, v předtuše věcí budoucích. Nejdříve zkoumáme vlny ze břehu po kolena ve vodě a nezdá se nám to nebezpečné, tak se odvážíme do větší hloubky. Vlnky jsou zprvu příjemné, ale pak to přijde. Moře si mne nějak pamatuje a pošle na mne několik obřích vln zleva a zprava. A vy co mně znáte, dobře víte, že nerad přeháním, takže mi můžete věřit, že ty vlny byly opravdu obří. První se mi ještě podaří proskočit, ale s těma dalšíma zleva jsem už nepočítal. Takže mně to hezky několikrát otočí, a když se mi podaří konečně vynořit, tak pro změnu dostanu facku zprava. Děs ve vočích a snažíme se rychle dostat na břeh. Hrůzostrašný zážitek, který bych nikomu nepřál! Nic na tom nemění ani to, že si ve stejných vlnách vedle hráli dvě pětileté děti a tvářili se docela spokojeně. Při dalších návštěvách moře se nic podobného nezopakuje, takže mám příležitost se moři několikrát pomstít. A ti co dávali pozor při minulých výpravách, tak víte i jak.

A protože gurmánské okénko má hodně příznivců, tak si dnes uděláme španělskou omeletu –  Tortillu. Je to oblíbené jídlo, které je tady k mání po celý den všude. Podává se nakrájená na dílky, jako koláč. Jí se teplá i studená. Podává se se zeleninovým salátem. Její samotná příprava je opravdu velmi snadná a tak bych se divil, že si ji neoblíbíte. Hned se pusťte do škrábání brambor, neprohloupíte! S necelou hodinkou času však počítejte, tortilla chce své. V chuťové jednoduchosti je ta pravá krása a toto je jeden z těch klasicky dokonalých receptů. A teď jak na to. Ve větší pánvi rozehřejeme olej a osmahneme na něm cibuli (tři středně velké) krájenou na hrubé plátky. Když začne chytat zlatavou barvu a krásně vonět, tak ji z pánve vybereme a dáme stranou. V horkém oleji v té samé pánvi osmahneme oloupané a nakrájené syrové brambory (pět až šest). Krájet můžeme na tenčí plátky o síle cca 3 mm. Vezměte to podle citu, ale je důležité, aby se v té pánvi syrové brambory snadno propekly. Proces opékání neuspěchejte, odhaduji to tak na 20 minut. Když začnou brambory zlátnout, přihodíme k nim opečenou cibuli, osolíme, opepříme a zalijeme rozšlehanými vejci (stejně jako brambor, v našem případě šest).  Nemíchejte za žádnou cenu. Nejdříve opečeme jednu její stranu, pak za pomoci velkého talíře otočíme a opečeme i stranu druhou. Drobný trik, před obracením vložte plátek másla na stěnu pánve, máslo steče pod omeletu, když trhneme pánví, tak omeleta "uklouzne" a máme vyhráno. Máme ji tady každý den ke snídani, ale není tak dobrá jako když si ji děláme doma.

Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.

Petr a Šárka

La Celeta