Petr a Šárka "On The Road": Tenerife X.

Dobrý den všichni doma,

Den desátý, úterý 4. února 2014

Jako každý správný cestovatel i my máme na každé výpravě touhu navštívit místa, kam lidská noha dosud nevstoupila. Nás takový den čeká dnes, kdy se vydáme zdolat vrchol hory Conde, která se vyzývavě tyčí nad pobřežím do výšky 1001 metrů. Auto zaparkujeme ve vesnici Arona na úpatí kopce a hledáme nejsnazší cestu k vrcholu. Plán výstupu je brzy hotov a po krátké modlitbě za zdar expedice, můžeme začít stoupat do prudkého srazu. Zhruba v půlce kopce narazíme na stádo divokých koz, které jsou velmi plaché a hned před námi utíkají. Upozorňuji Šarku, že je to proto, že třeba ještě nikdy nepotkali lidi. Na to my ona odpoví, že určitě, akorát pro ty zvonečky co mají na krku, si zaběhly do OBI, a pak si je vzájemně přivázaly. Do téhle debaty se pouštět nebudu, nechci si kvůli tomu zkazit celý den. Těsně pod vrcholem je výstup nejtěžší, kolmá stěna náš donutí předvést to nejlepší z našich horolezeckých technik. Pot z nás jenom leje, rozum říká, otoč se a vzdej to! Naštěstí ale vítězí naše vůle po tom, abychom tu naši malou zemičku proslavili po celém širém světě, tímto odvážným výkonem. Dokonce si i přivodím krvavé zranění o ostny kaktusu, ale nefňukám, vzhůru k vrcholu! A pak se to stane, přesně v 11.36 je vrchol dobyt. Naše radost je bezmezná. Po tvářích nám tečou slzy dojetí, za které se určitě nemusíme stydět.
Pak začneme s obhlídkou vrcholu, který tvoří plošina, zhruba o velikosti fotbalového hřiště. Šárka si ale bohužel všimne, že jsou tak tam nějaké pozůstatky terasovitě zbudovaného políčka a že se teda zcela jistě nejedná o klasický prvovýstup. Někdo tu před námi už byl a dokonce tu i něco pěstoval. Jak rychle se dokáže změnit radostná euforie, v hluboké zoufalství. Navzájem se utěšujeme, že alespoň dnes jsme tam první.

Seběhneme celkem rychle dolů a jedeme na „naší pláž“, kde dopřejeme našim zmordovaným tělům, zaslouženého odpočinku ve vlnách moře.

Mějte se hezky a zítra snad zase něco nového.

Petr a Šárka