ráno v půl sedmý neochotně otvírám jedno oko a leknu se,
protože na mne kouká z pěti centimetrů nějaké jiné oko. Když si uvědomím, že je
to Šárka, uklidním se a může zvesela začít nový den. Modrá obloha, vrcholky hor
na dosah, vyspinkáni do růžova, můžeme vyrazit. Cesta je daleko příjemnější než
včera, kroutí se po vrstevnici, nahoru a dolů a první hodinu se nám jde celkem příjemně.
 |
| Každý musí mít svůj baťůžek |
To ovšem dojdeme k lávce přes řeku, chvilku odpočíváme a náš knižní
průvodce nás upozorňuje, že jsme tu měli být již před půl hodinou! Sakra
práce, to máme snad lítat? Plány na to, jak se s přehledem budeme držet
doporučených časů, berou za své. Takhle budeme stíhat denní rozvrhy opravdu
tip, top a bude to spíše krutá dřina, než zábava. Šárka se mne snaží rozptýlit,
že teď se už budeme každým dnem pouze a jenom zlepšovat, jak si budeme zvykat
na kopce, batohy a tak. Já to bohužel vidím trochu jinak. No uvidíme.
 |
| Mraky se již houfují |
Mezitím se na vrcholky stahují mraky, jak je na horách po poledni dost obvyklé. Pak z těch mraků začne drobně krápat, pak pršet a nakonec lejt, že přes to není pořádně vidět na pár metru před sebe. Hrajeme s blesky oblíbenou hru "Koukej, jak jsem šikovnej, že mne netrefíš". Rázem zapomínáme, že nestiháme nějaké pitomé časy, že nás bolí ramena, kolena, že jsme velmi unavení. Jediná naše myšlenka směřuje k tomu, dojít z hřebenu dolů do chaty, která je ve dvou třetinách dnešní cesty. Když tam po dvou hodinách konečně dorazíme, přestává pršet a jenom krápe. Sedneme si dovnitř dáme teplý čaj a rekapitulujeme svoji situaci. Jsou tři hodiny odpoledne a do cíle to máme zhruba ještě dvě a půl hodiny. Přes poměrně kvalitní oblečení jsme mokrý skrz naskrz a v cíli nás opět čeká stan, kde mokré věci zřejmě neusušíme. Jsme unavení, máme hlad a morálku na nule. Najednou začne znovu lejt a rozhodování se stává jednoduchým. Dál to nejde, dnes zůstáváme zde.
 |
| Rychle do nepromokavého |
Přestěhujeme se do hromadné noclehárny pro dvacet lidí a
začneme vybalovat batohy. Přestože batohy byli celou dobu pod pláštěnkami,
nateklo do nich také a půlka věci je totálně mokrých, včetně spacáku a věcí na
spaní. Ještě, že jsme zůstali tady. Rozvěsíme si věci po palandě, uvaříme gulášovou
polévku, zachumláme se do mokrého spacáku a začíná nám být konečně teplo a
dobře. Ubikace se postupně plní a všichni si vyměňují zážitky z toho slejváku,
kde je to chytlo, kam dnes chtěli dojít atak. Na rozdíl od nás si někteří umí dobře
zabalit a věci v batohu mají ještě v igelitových pytlích a tudíž suché. V šest
si uděláme ještě Hovězí Stroganov s bramborovou kaší, čajík, rýžovou kaši s meruňkami
a netušíme, co bude zítra, protože stále prší a stále prší.
 |
| Tyhle tu nahrazují náklaďáky, o internetu ale taky nic nevěděli. |
Žádné komentáře:
Okomentovat