Dobrý den všem doma,
z domova jsme vyrazili,s klasickým zpožděním okolo čtvrté, zastavili se na večeři ve Varech, na kávu a dortík u Chebu a zjistili, že máme průměrnou rychlost 35 km/h. Rychle jsem spočítal, že tímto tempem se s trajektem mineme zhruba o šest a půl hodiny, takže do Livorna jedeme už téměř nonstop, s krátkými přestávkami na záchod a benzín. Šárka si za Brennerem bere první spací chvilku, která trvá s drobnými přestávkami až do přístavu, kam dorazíme v pět ráno. V šest už nás začínají řadit na nalodění a my se shodou okolnosti, ocitneme úplně na prvním místě čekající fronty. V tom nás zezadu všechny předjede krásné červené Ferrari a protekčně vjede do lodi jako první, my hned za ním. Říkám Šárce, že to asi řadí podle krásy. "Jako, že naše Hjundé, je tady druhé nejhezčí auto?" "Auto ne, ale ty si tady hned po tom Ferrari nejhezčí." "Jak mně můžeš srovnávat s nějakou smradlavou hromadou plechu!" Nejdříve ji chci vysvětlit, že to Ferrari nemá karoserii z plechu ale z kompozitu. Radši se na to ale vykašlu a volím velmi jemnou diplomacii, abych to ustál se ctí.
A máme tu citat dne "Hádka se ženou je jako diskotéka, nejdříve se hrají novinky a na závěr přicházejí klasické evergreeny."
Žádné komentáře:
Okomentovat