Dobrý den, všem doma,
v kajutě na trajektu jsme už v půl sedmý a vyspinkaná Šárka mne vesele vyzývá k prohlídce lodi. Já toho mám jak buchet, tak ji raději posílám samotnou a jdu se pokusit usnout. Za chvíli je otrávená nazpátek s tím, že je to úplně normální trajekt, kde nemají ani žádné obchody. Snažíme se odpočívat a spát ale už v jedenáct na nás klepe stevard, ať vypadne a neotravujeme, že za chvíli přistáváme v Bastii. Neochotně se osprchujeme, oblečeme a jdeme na palubu s kávičkou sledovat přibližující se ostrov. Při vyjíždění z lodi zjišťujeme smutnou pravdu, že když jsme byli na lodi jako první, tak z lodi vyjedeme bohužel až jako poslední.
Dojedeme do centra ostrova, městečka Vizzavona, kde zanecháme naše smutné auto, abychom se pro něj, snad ve zdraví, po týdnu opět vrátili. Nevíme, jak to bude chudák snášet, ještě nikdy jsme ho nenechávali tak dlouho samotný. Jsou tu ale i jiná, starší autíčka, tak už se tam snad spolu nějak zabaví.
v kajutě na trajektu jsme už v půl sedmý a vyspinkaná Šárka mne vesele vyzývá k prohlídce lodi. Já toho mám jak buchet, tak ji raději posílám samotnou a jdu se pokusit usnout. Za chvíli je otrávená nazpátek s tím, že je to úplně normální trajekt, kde nemají ani žádné obchody. Snažíme se odpočívat a spát ale už v jedenáct na nás klepe stevard, ať vypadne a neotravujeme, že za chvíli přistáváme v Bastii. Neochotně se osprchujeme, oblečeme a jdeme na palubu s kávičkou sledovat přibližující se ostrov. Při vyjíždění z lodi zjišťujeme smutnou pravdu, že když jsme byli na lodi jako první, tak z lodi vyjedeme bohužel až jako poslední.
Dojedeme do centra ostrova, městečka Vizzavona, kde zanecháme naše smutné auto, abychom se pro něj, snad ve zdraví, po týdnu opět vrátili. Nevíme, jak to bude chudák snášet, ještě nikdy jsme ho nenechávali tak dlouho samotný. Jsou tu ale i jiná, starší autíčka, tak už se tam snad spolu nějak zabaví.
 |
| Smutné loučení s autem |
 |
| V prvním průsmyku |
Jsou tři hodiny odpoledne, dáme batohy na záda a naše velká
show na GR20 může začít. Plán je pro dnešek jednoduchý. Průvodce udává čas na
první chatu 4,5 hodiny, my jsme trénování, tak to přeci musíme dát za čtyři a to znamená, že v
sedm tedy budeme ve stanu. Hned na prvních 5 kilometrech následuje opravdu velmi kruté
probuzení. Opravdu nejde v Krušných horách natrénovat na tyhle kopce. Do
prvního sedla se máme dostat za hodinu a půl, ovšem my jsme tam totálně hotový až
za dvě a půl hodiny. Propadáme panice, zdali vůbec stihneme dojít za světla k nejbližší
civilizaci. Konečně v půl desátý, se téměř za tmy doploužíme do dnešního cíle.
Na verandě ještě naštěstí pokuřuje pan správce, a když se ho zeptáme, zda se u
něj dá přespat, řekne jistě, hodí nám na zem jeden sbalený stan, který začneme urychleně
stavět. Jen co si do něj hodíme spacáky, vypne se generátor, všude
zhasnou světla, ale my ještě musíme za světel čelovek dělat večeři. V půl
jedenáctý se konečně můžeme zachumlat v našem mikro stanu do spacáků a
ještě si chvíli špitáme, jak to byl bláznivý den, a že už nás tady nic horšího
ani nemůže potkat.
Ha, ha, ha, ha, ha, ha, ..... my se snad nikdy nepoučíme!
 |
| Chvílemi je tu i hezky |
 |
| Stan šíře 80 cm |
Žádné komentáře:
Okomentovat