Korsika X.

Každá dobře připravená výprava, má v případě, že selže plán A), v záloze také plán B). To už jsme si říkali. Ale jenom ty velmi, velmi dobře připravené výpravy, mají v případě, ze selže plán A), potom selže i plán B), připraven i plán C)! Přesně tak, jako my.

San Monte Petrone

Máme zálusk na vrchol Monte San Petrone 1767 m, ležící na severovýchodě ostrova. Večer před výstupem dochází ke klíčové poradě, kde si zdůrazníme, že tentokráte slovo neúspěch, nepřipadá v žádném případě do úvahy (protože tak dobrá výprava, abychom měli i plán D, fakt nejsme). Vymýšlím i nové rozložení nákladu pro členy. Šárka ponese malý batůžek a v něm: 3 litry vody, svačinu, větrovky, ovesné tyčinky, kapesníky, krém na opalování. Já ponesu: foťák (už se ji nikam nevešel).

Vstáváme v pět a  v sedm jsme na výchozím místě. Teprve tady přicházím na to, že se nebude v žádném případě jednat o náš prvovýstup, ale že jsme tu už byli s dětmi, před 13 lety. Šárka však tvrdí, že tu v životě nebyla. Již první metry stoupání ukázaly, jak dobré rozložení nákladu jsme pro dnešek udělali. Šárka běží vepředu a já s deseti metrovým odstupem funím za ní. Cesta vede v bukovém lese po severní straně, takže teď ráno v příjemném stínu. Dokonce nám je i chvílema chladno, tady velmi nezvyklé. Ve svižném tempu se dostáváme přesně podle rozpisu za dvě hodiny na rozcestí pod vrchol. Posvačíme a čeká nás poslední krátký úsek, za to ale výživný. Nemáme rádi, když musíme lézt nahoru po čtyřech. Tady si Šárka konečně vzpomíná, že už tady někdy byla. Přesně v 9.30 je vrchol dobyt.

Má radost z toho, že jsme konečně někam vylezli, byla bezmezná

Je tu krásný výhled na celý hřeben centrální Korsiky, po kterém vede trasa GR20. Takže si znovu můžeme zavzpomínat, na všechno co jsme tu zažili. Támhle jsme začínali, pod touhle horou jsme spali v mikro stanu, támhle nás chytla první bouřka, támhle druhá, támhle jsme neslavně skončili a slezli dolů, támhle bydlí ta hodná paní co nás tak dlouho vezla stopem, támhle jsem si prořízl palec a támhle to nešťastné Monte Oro, kde nám chyběl takový kousek k vrcholu.

Klid, ta ještěrka není nebezpečná

Cesta dolů je opět nekonečná a když dojdeme k autu, tak nám strýček Google ukáže, že jsme to šli přesně 4.44 hodiny. Průvodce udával čas 4.45, tak na tom nejsme zas, tak špatně :-).

Konečně vrcholové foto

Naposled sundáme pohory, nazujeme sandály, a po uzounké silničce, s nekonečnými serpentinami sjíždíme z našeho posledního výstupu dolů k moři.