Petr a Šárka "On The Road": Tenerife VIII.

Ahoj všem doma

Dnes to na hezké počasí nevypadá

Sobota 31.1.

No a je to tady, to čeho se děsí výpravy po věky věků, ponorková nemoc. Šárka hledá jakoukoliv záminku, aby vyvolala hádku a neštítí se použít i ty nejpodlejší metody. Například během procházky oloupe mandarinku a půlku mi dává se slovy “Na!”. Ohradím se, že mně doma učili, že když chci někoho o něco požádat, tak použiji kouzelné slovíčko. “Já ti oloupu mandarinku a pak tě ještě mám prosit, aby sis jí laskavě vzal?” Já se snažím zachovat klid, protože vidím, jak to rafinovaně obrací ve svůj prospěch. “No jistě! Ty chceš abych tu mandarinku snědl. Je přeci hlavně v tvém zájmu, abych byl najedený a klidný”. Vidím jí v očích, že tu mandarinku radši zašlape do země, než aby mně poprosila. Tak si jí od ní radši vezmu a říkám “Tak si to laskavě pro příště pamatuj”. A co myslíte, pamatovala? Ani náhodou! Je těžké někoho tak v pozdním věku vychovávat.

Jdeme z vesnice Aldea Blanca do vesnice San Miguel. Místní tomu sice říkají města ale věřte mi, pár měst už jsem viděl a takhle nevypadala ani náhodou. Cestou potkáváme pár běžců, párek německých důchodců, s kterými se Šárka chvíli vykecává, jinak ani noha. Jo abych nezapomněl, potkáváme taky spoustu divé zvěře.

Nebezpečí tu číhá na každém kroku

Po příchodu do San Miguel si prohlížíme místní lidovou architekturu, Šárka nahlíží do zahrady kde místní paní a pán cosi češou ze stromu a při tom se hádají. Paní směrem na Šárku prohodí tři slovíčka, načež ta jí odpoví úsměvem, pozdravem Hola (ahoj) a zamáváním. Pak se Šárky ptám, co že ta paní říkala, tak nám prý přála hezké odpoledne. To se mi nezdá, protože jsem slyšel na konci zcela jasně adios. Šárka se zamyslí, zpětně přehrává co slyšela (to ona fakt umí) a přijde s novým překladem “Nekoukej a sbohem!” Tak to už mi sedí lépe, vzhledem k dikci s jakou to ta paní pronesla.

Za chvíli bude mít Šárka novou kamarádku

Touto cestou bych chtěl poděkovat dotačním fondům Evropské unie, že v centru San Miguel postavilo tak velkorysé informační středisko, s tak nádhernými toaletami, které mě zachránili, před poměrně velkou blamáží. Paní z centra byla velmi ráda, že k ní někdo zavítal, prý jsme tento rok už třetí a to máme pořád ještě leden. Neustále nám chtěla vyprávět nějaké místní zajímavosti ale na to mi fakt nemáme čas, musíme se ještě vrátit k autu.

Z krátké procházky, která měla být zhruba na 2 hodinky, je díky obtížnému terénu nakonec pochod na 4 a půl hodiny. Kam až dohlédneme je stále zataženo, tak jedeme domů jíst a odpočívat.

Zítra nás totiž čeká něco velkého! Pokud tohle vyjde, tak to bude opravdu pecka o které se bude ještě po generace vyprávět. Tak čekejte na zprávy (zřejmě to bude v pondělí ráno) a hlavně nám držte palce.